ale Petr řekl: „Lež, černý, lež!“ a pes se pokojně položil, neboť poznal hlas býwalého pána, který s ním za časté na poli oběd sdílel.
„Tetko, otewřete!“ šeptal tiše Petr a klepal na okénko.
„Každý dobrý duch chwálí hospodina,“ zajektala tetka, a udělala kříž.
„I nekřižujte se, a pojďte mně raději otewřít; wždyť já to jsem, wáš Petr.“
„Jdeš na dowolenou?“ ptala se stará, když záworu oddělala.
Ale Petr jí neodpowěděl a wklouzl do sednice. Tetka šla za ním, wzala s pícky troudník, a když rozkřesala, rozžehla louč a poswítila Petrowi do očí, který po sednici přecházel, Widěla že je celý uřičený, bez kabátu a bez čepice.
„Chlapče, ty diwně wypadáš, co pak se to s tebou dělo?“
„Utekl sem z wojny, proto že mne tam trýznili. Wěřte, kdy bych tam byl déle zůstal, že by mne byli oběsili. Teď mně dejte jen brzo moje šaty, já se přewléknu, a půjdu dále. Tuten oděw ukliďte, aby jej žádný u wás nenašel, kdyby mne tu přece hledali,
