Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/8

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

byl obratný, a tedy to w krátkém čase tak daleko přiwedl, že swou sprawedlností a šikowností pánu swému ne sta ale tisíce zachowal. Když měl práznou chwíli, chodil buďto po poli, po zahradě, aneb po palubě, a díwal se přes šíré krajiny a moře k swému domowu, kde byl hrob rodičů a dwé modrých očí, které mu po cestě žiwota co hwězdy swítily. Když mu bylo nejsmutněji začal zpíwal zamilowané písně, které Swatawa tak ráda posloucháwala; a tu nechali začasté plawci weslowání, páni opustili swé komůrky, a poslouchali prostý ale welmi dojemný zpěw býwalého pastýře. Desátý rok již nastáwal, co se z domowa odebral; tu ho jednoho dne pán k sobě zawolá a prawí k němu:

„Můj přítel, twůj býwalý pán, chce zaslat welký náklad zboží napřed domů, poněwadž ale nemá člowěka, na kterého by mohl spolehnout, žádal mne, bych tebe wyprawil. Já mu to neodepřel, neboť wím, že se také rád zase jednou domů podíwáš, není-li prawda?“

S weselou twáří přiswědčil Čestmír dobrotiwému pánu, přijal na cestu peníze, a chwátal na koráb k otci drahé Swatawy. Ten mu odewzdal zboží, zkázal pozdrawení paní a dceři, a doložil, že se za několik dob