Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/6

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Čestmírowa, a owěnčili ho kwítím, jakž to denně děláwaly.

„Jen neplač, milý Čestmíre, každý den ozdobím hrob otce twého kwítím, jaks ty to děláwal. Otec brzy opět se wrátí, ty s ním, a přiwezeš mi krásný wěnec z cizozemských kwětin. Pak budeme poznowu spolu běhat, budeme hrát a ty mi budeš písně zpíwat.“

Tak se těšily ubohé děti! Druhý den odejel kupec do cizích zemí pro drahé zboží a klenoty, které po jiných zemích zase rozwážel. Dlouho pohlížela Swatawa po Čestmíru a Čestmír se ohlížel zpátky po milém děwčeti.

Nyní žila Swatawa s matkou o samotě; netěšily ji wíce dětské hry, jenom wečer běžela do zahrady a wěnčila hrob starého pastýře. Matka ji učila wšelikým pracem a na harfu. Již se radowala, až se Čestmír wrátí, že bude hrát a on že bude s ní zpíwat. Rok brzy uběhl, a kupec se měl nawrátit. Jaké tu bylo radosti, když poslal otec zpráwu, že druhý den přijede. Nebohá Swatawa newěděla posud, že býwá často naděje klamná! Otec přijel, ale Čestmíra s sebou nepřiwezl. I počal rozkládat skwostné hračky, kleré dcerušce přiwezl, měřil na ni šaty, a konečně wyndal také swadlý wěneček, „Ten ti posílá Čestmír, proto