nebude. Ta nešťastná žabička, co mi to poradila! K tomu sem ještě střewíc ztratila. Co pak sním asi ten hezký pán počne? Ach Bože! Bože! darmo na něho myslit!“ S takowým wzdycháním a naříkáním odstrojilo se nebohé děwče a šlo do kuchyně. Přišly sestry domů, ale ona se ani neptala, ani neodpowídala.
Práwě se chystali k jídlu, tu přijede na dworek, krásný wůz s čtyrmi koňmi a w něm sám kníže pán. Otec wyběhne wen, ale tu wchází už kníže do swětnice.
„Je prawda, že máte dceru?“ ptal se když byl pozdrawil.
„Máme, milostiwý kníže!“ odpowěděla žena, a mrkla na muže aby mlčel.
„Když sem šel dnes z kostela, našel sem střewíc a umínil sobě, že ta, která ten střewíc obuje, bude mou chotí. Kde je waše dcera?“
„Odpusťte, milostiwý pane! Ona je tuze stydliwá, a sotwa by před wámi střewíc oblékla; dejte mi ho do ruky, já půjdu k ní do komůrky.“
Kníže jí ho dal, a myslil že má již wyhráno.
Chytrá matka wzala střewíc a wešla do komory, kde dcery s wšetečností čekaly, až je zawolá, „Hol-
