Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/50

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


otčenášek, trochu se w kostele poohlédla, a běžela domů. Než se kníže za ní protlačil, nebylo jí už ani widět.

Doma se honem swlékla, srownala šaty do oříšku, zawřela truhlu a pospíchala do kuchyně w domnění, že bude na krbu tma a w hrncích prázno. Ale oheň praskal a oběd se wařil.

„I zaplať Pánbůh, že se to tak podařilo.“ Nyní si popílila, a za chwilku bylo wšecko hotowo. Rodiče a sestry přišly domů, a Anuška jim wyběhla s učazenou twáří wstříc.

„Dnes si měla být w kostele, to tam byla krásná paní,“ prawily sestry, aby Anušku jenom poškádlily.

„Hm, já ji také widěla.“

„Kdes ji widěla?“

„Seděla sem na naší hrušce, když šla okolo.“

Tu chwíli poručily zlostné sestry, aby pacholek hrušku podsekl. Celý týden nemluwily o ničem jiném než o krásné paní a o mladém knížeti, jak za ní pospíchal, a wšude ji hledal.

Druhou neděli odešlo zase wšecko do kostela. Tu si také Anuška wšecko přichystala, umyla se, a šla se ustrojit. Rozloupla druhý oříšek, a wyndala šaty oblakowé, perlami a diamanty wykládané, diamantowý skwost, bílý záwoj a bílé střewíčky.