Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/42

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

widěl zlaté wědro s wýše se spouštět; zámek nebylo widět. Honem kočku pustil, ale místo ní letěl černý ptáček přes moře, a zrowna k wědru. Jak otwírali nahoře okno, a táhli wědro zhůru, wlítl ptáček do pokoje, od čerta nejsa pozorowán, popadl diamantowé jablko se stolku, wylítl wen a zrowna zpátky k Soběslawu se wrátil. Již mu chtěl Soběslaw jablko wzít, ale ptáček se proměnil w kočku, a ta pořád okolo něho obskakowala, ale jablko mu dát nechtěla. Wěda že to obyčejná kočka není, myslil Soběslaw, že snad něco chce, a proto wolal: „Pojď, kočičko, pojď, dám ti co budeš chtít, jen když mi jablko nawrátíš.“ Kočka očima swítila, hřbet ježila, ale jablko přece nedala. Když to již knížeti dlouho trwalo, rozzlobil se, wytáhl meč, po milé kočce se rozběhl, a zasáhna ji přeťal w půli. Tu se kolem něho rozswětlilo, ptactwo začalo zpíwat, a na místě kočičky stál před ním krásný mládenec, a podáwal mu diamantowé jablko. Soběslaw se toho wšeho tak ulekl, že si ani nemohl hned zpomenout co má říci, když ho mládenec pobízel, aby zámek schowal. Po chwilce wzal jablko, a drže je zhůru prawil: „Hop zámku do jablka!“ Práwě wykukowal čert z okna, a jak se rychle zámek sewřel, wpadla mu hlawa do moře, a tělo se smačklo. Na to ho wzal