„Dám ti radu, synu můj. Nyní bydlí w zámku čert co ti ho ukradl. Jdi tedy pořád, až přijdeš k čerwenému moři, spatříš blíže něho jednu chaloupku, w níž stará babička zůstáwá. Wejdi k ní, a řekni kam jdeš, ona ti ostatní powí.“
Soběslaw poděkowal matce slunci a sešel s wrchu. Chwíli za ním hleděla poutnice skwělá, potom zašla za horu,
Soběslaw přešel krajinu a byl nedaleko čerweného moře. Spatřil chaloupku, w kteréž bydlela stará babička. K ní wešel Soběslaw; babička ho přiwítala a hned se ptala, co žádá? Když jí wšecko od začátku až ku konci powěděl, prawila k němu: „Prawda, že zámek nad čerweným mořem wisí zlatým řetězem k obloze přikowán. Twoje pekelná žena dala ho tam powěsit, a čert w něm přebýwá. Člowěk se do něho dostat nemůže; jen jednou za den spouští se po prowaze wědro pro wodu. Ale matka slunce chce, abych ti pomohla, musím ti tedy poradit. Zde máš kočku, jdi na břeh, a dáwej pozor, až se spustí wědro dolů; jak je uhlídáš, pusť kočku, a čekej tak dlouho, až ti jablko přinese.“
Soběslaw wzal od babičky kočku, srdečně poděkowal a ubíral se s ní ku břehu. K wečeru teprw
