Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/38

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


wrátil a wedl hosti na podíwanou; potom dal bratrowi zlatý zámek, do diamantowého šel ale sám se swou Helenou.

Zatím byl w pekle zlý rámus! Jak pohřešila mladá Luciferka swého manžela, běžela ke knížeti a zaklínala ho, aby jí muže nawrátil. Ale to nestálo wíce w ďáblowě moci. Wšecka láska w jejím srdci se obrátila we zlost, a jediná myšlénka její byla na newěrníku se pomstit. To jí otec slíbil, a hned wyslal jednoho chytrého čerta na zem.

Práwě byli mladí manželé w otcowském zámku shromážděni, tu přijde sluha a oznamuje Soběslawu, že přišel do diamantowého zámku jeden pán, který se za welikého umělce wydáwá. „Uctěte ho zatím, já přijdu hned,“ rozkázal kníže a zůstal sedět. Co se služebník wrátil, zawedli druzí sloužící hosta do pokojů a nechali ho tam; ten se ale proměnil w brouka, prolezl klíční dirkou do zawřených pokojů, a přišel až do pokoje, kde byly wšecky poklady. Mezi těmi nalezl brzy diamantowé jablko. Wzal je, pustil se oknem, a jakoby wycházel z pokoje, postawil se ke dweřím. Tu přistoupí k němu služebník ze zámku a prosí pána aby chwilku sečkal.

„S radostí,“ odpowčděl čert, „aby mi ale čas ušel,