A královna opět řekla:
„Nikoliv, nebyla jsem v zapovězených dveřích.“
A panna Maria vzala jí z rukou její novorozeně a odnesla je sebou do nebe.
A když druhého dne opět dítě nebylo k nalezení reptali lidé hlasitě, že královna je snědla a královi rádcové radili králi, aby ji dal popraviti, Ale král miloval tak svou ženu, že tomu neuvěřil a zakázal svým rádcům, aby pod ztrátou hrdla o tom nemluvili.
Následujícího roku porodila královna sličné děvčátko, tu zjevila se jí v noci po třetí Panna Maria a řekla:
„Následuj mě!“
Vzala ji za ruku a vedla ji do nebe a ukázala jí tam její oba synáčky, kteří se na ni usmívali a hráli se světovou koulí. A když královna nad tím se těšila, řekla jí Panna Maria:
„Ještě se neobměkčilo tvoje srdce? Přiznáš-li se, že jsi otevřela zapovězené dvéře, vrátím tobě oba tvé synáčky.“
Ale královna řekla po třetí:
„Nikoliv, nebyla jsem v zapovězených dveřích.“
Tu spustila ji Panna Maria opět na zem a vzala také její třetí dítě.
Když se to příštího dne rozhlásilo, volal lid hlasitě: „Královna jest lidožroutka, musí býti upálena!“ a král nemohl nyní královnu již zachrániti.
Přivedli ji na soud a jelikož ona nemohla mluviti, ani se hájiti, byla odsouzena k smrti upálením.
Ihned byla snesena hranice dříví, a když přivázali královnu ke kůlu a plameny kolem ní již šlehati počínaly, tu roztálo její ledové, pyšné srdce a naplnilo se lítostí a královna pomyslila si v duchu:
„Kdybych alespoň před smrtí svou se přiznati mohla, že jsem zapovězené dvéře otevřela!“ Tu pojednou vrátila se jí řeč, tak že zvolala hlasitě:
