Marianské dítko.
Žil kdysi na pokraji velkého lesa drvoštěp se svou ženou a měl jen jediné děťátko, a to holčičku, jíž byly tři roky. A ta rodina byla tak chudobná, že neměli často ani chleba a nevěděli co mají jísti.
Jednoho dne vyšel drvoštěp pln starosti do lesa za svou prací a když tak dříví porážel, stanula pojednou před ním krásná vysoká paní; ta měla nad hlavou korunu ze zářících hvězd a řekla drvoštěpovi:
„Já jsem Panna Maria, matka Jezulátkova; tys chud a nuzný, přines mi své děťátko, vezmu je k sobě, budu jeho matkou a budu o ně pečovati.“
Drvoštěp uposlechl, přinesl své dítě a odevzdal je Panně Marii, která je vzala sebou do nebe. Tam mu bylo blaženě, jedlo marcipán a pilo slaďoučké mléko, mělo šatečky celé zlaté a andělíčkové si s ním hrávali.
Když mu bylo čtrnácte let, zavolala je jedenkráte Panna Maria a řekla mu:
„Milé dítě, jdu na dalekou cestu a zde odevzdávám ti v opatrování třinácte klíčů ke třinácti dveřím nebeské říše; do dvanácti smíš vejíti a prohlednouti sobě jejich nádheru, avšak dvéře třinácté, k nimž jest tento malý klíček, jsou tobě zapovězený; střež se, abys je otevřela, jinak budeš nešťastna!“
Děvče slíbilo, že bude příkazu poslušno, a když Panna
