její, ve kterém vězel Paleček, hozen byl na smetiště. Paleček měl plno práce, než-li se ze žaludku dostal do volnější prostory, přece však se mu to konečně podařilo, když tu, ó žel, nová pohroma ho stihla.
Právě chtěl vystrčiti hlavu ze žaludku, když tu pojednou hladový vlk kolem se hnal a polknul celý žaludek i s Palečkem na jeden ráz.
Ale to Palečka nezkrušilo. „Hned se s vlkem dohodnu.“ řekl sobě a křičel z pandera na vlka;
„Příteli vlku, povím ti o vzácném žrádle.“
„A kde je najdu?“ tázal se vlk.
„V tom a v tom domě, prolezeš-li děrou do spíže nalezneš tam koláčů, slaniny a uzeniny, co jí sníš,“ a nyní mu popsal přesně dům svého otce.
Vlk nedal se příliš nutiti, prolezl děrou do domu a ve špižírně se najedl do aleluja. Když se byl nasytil, chtěl opět touže cestou zpět, avšak byl nyní tak tlustý, že nemohl zpět prolézti. Na to Paleček čekal a dal se nyní v žaludku vlkově do křiku a volání jako na poplach.
„Mlčíš-li pak!“ řekl vlk, „vždyť zbudíš domácí.“
„Eh, což,“ na to Paleček, „ty jsi se již nasytil, a nyní chci též já si popřáti,“ a znovu jal se z plných plic hulákati.
Tím probudil se konečně otec i matka a oba nyní běželi ke komoře a skulinou nahlíželi do vnitř. Když tam shlédli vlka doběhl otec pro sekyru a matka pro kosu.
„Ty se drž za mnou,“ řekl ženě muž, když vešli do komory, „já jej uhodím sekyrou a nebude-li po té ráně ještě mrtev, sekneš ty doň kosou a rozetneš mu břicho.“
Tu zaslechl Paleček hlas svého otce a volal naň:
„Otče, otče, já jsem tu, vězím v těle vlkově.“
I řekl otec pln radosti: „Chvála Bohu, naše milé dítě je nalezeno!“ a kázal ihned ženě, aby kosu odložila, aby Palečkovi nebylo ublíženo. Potom napřáhl sekyru a jednou
