vrátiti se domů ke svým rodičům. Ale čekaly naň ještě jiné trampoty, bah, vždyť na světě je tolik žalosti a zármutku!
Jakmile se den rozbřesknul, vyskočila kuchařka z lůžka, aby nakrmila dobytek. Její první cesta byla do stodoly, kdež nabrala plnou náruč sena a bohužel právě z té kupy, v níž ležel a spal ubohý Paleček. On ale spal tak pevně, že ničeho nepozoroval, aniž dříve procitl, až se octnul v tlamě krávy, která ho se žvancem sena byla popadla.
„Ach Bože,“ zvolal Paleček, „kterak jsem se dostal do valchárny?“ ale brzy poznal, kde se nalézá. A nyní musel se míti na pozoru, aby se nedostal mezi zuby a nebyl rozmačkán, ale přece unikl s ostatní potravou dolů do žaludku.
„V tomto pokojíčku zapoměli udělati okýnka,“ řekl si nyní Paleček. „a také slunce sem nesvítí, ani svíčky tu není.“
Ostatně se mu tento byt nijak nelíbil, a co nejhoršího bylo tam, že stále víc a více přibývalo sena do žaludku kravina a Paleček se stěží již hýbal, až konečně pln strachu dal se do volání:
„Nedávejte mi již žádného žrádla, nedávejte mi již žádného žrádla!“
Kuchařka, která právě krávu dojila a slyšela nyní mluviti, aniž koho viděla, a byl to týž hlas, který ji v noci byl vyburcoval, ulekla se tak, že se překotila se své stoličky a všecko mléko se rozlilo. V největším spěchu pádila ke svému pánu a volala:
„Ach, Bože, pane faráři, kráva mluvila!“
„Jdi, bláznivá!“ řekl pan farář, šel však s ní do stáje, aby viděl co se děje.
Sotva že vkročil do stáje, jal se Paleček znovu volati:
„Nedávejte mě již žádného žrádla, nedávejte mě již žádného žrádla!“
Toho se ulekl pan farář a mysle, že do krávy vjel zlý duch, kázal ji poraziti. Byla tedy zabita, a žaludek
