jsem někoho mluviti.“ Zastavili se a naslouchali, tu ozval se Paleček znovu: „Vezměte mě sebou a pomohu vám.“
„Kde pak vězíš?“
„Jen mě hledejte po hlase na zemi,“ řekl Paleček. Konečně ho zloději našli a zvedli ho. „A jak nám chceš pomoci, ty malý zmetku?“ řekli mu.
„Počkejte“ odpověděl Paleček, já prolezu mezi mřížemi do farářovy komůrky a budu vám odtamtud podávati, co budete chtíti.“
„Dobrá, uhlídáme co umíš.“
Když došli k faře prolezl Paleček do komůrky a ihned jal se z plna hrdla křičeti:
„Chcete všechno, co zde je?“
Zloději se ulekli a volali naň: „Mluv přece tišeji, ať nikoho nezbudíš.“
Ale Paleček dělal jakoby nerozuměl a křičel ještě hlasitěji „Co chcete? Chcete všechno, co tu je?“
To zaslechla kuchařka, která spala vedle v pokoji, usedla na posteli a naslouchala. Zloději však utekli strachem kus cesty zpět, konečně si dodali kuráže a mysleli sobě: „Ten chlapík nás takto jen dráždí.“ Vrátili se tedy a volali naň: „Nech žertů a podej nám něco sem!“
A Paleček opět jal se křičeti, co mohl: „Všecko vám dám, jen nastavte ruce.“
To slyšela bdící kuchařka zcela zřetelně, vyskočila z postele a klopýtala ke dveřím. Ale zloději uháněli, jako by jim hlavy zapálil. Když nemohla kuchařka ničeho najíti, šla a rozžehla světlo. Když otevřela komůrku, vyklouzl Paleček nepozorovaně a vlezl do stodoly; ale kuchařka, když byla každý kout prohledala a ničeho nenalezla, ulehla konečně opět do lůžka a mínila, že měla asi tak živý sen.
Paleček vlezl na půdě do sena a vyhledav si teplé místečko ku spaní chtěl sobě tam odpočinouti a ráno opět
