„Ach, posaďte mě jen na okraj svého klobouku, tam se mohu volně procházeti sem a tam, prohlížeti sobě okolí a nespadnu.“
Udělali mu tedy po vůli a když se byl Paleček rozloučil se svým otcem, odešli s ním mužové.
Tak šli až byl večer a maličký volal:
„Sundejte mě na okamžik, musí to býti.“
„Jen zůstaň tam nahoře,“ řekl ten, který ho měl na klobouku, „nebudu si z toho ničeho dělati, ptáci mi tam častěji též něco pustí.“
„Ne, ne,“ řekl Paleček, „já vím co se sluší, jen mě rychle sundejte!“
Muž sňal klobouk, postavil Palečka na roli vedle cesty, ten ale chvíli poskakoval a lezl mezi hrudami sem a tam a náhle vskočil do myší díry, kterou si byl vyhledal.
„Dobrou noc, pánové, jen jděte domů beze mne,“ volal na ně a vysmíval se jim. Oba pobíhali nyní kolem, strkali holemi do díry, ale bylo to marno. Paleček lezl stále hlouběji a hlouběji a brzy též nastala noc a tak museli oba mužové plni zlosti a s prázdnými měšci vrátiti se zpět.
Když Paleček cítil že odešli, vylezl z podzemní chodby opět ven.
„Jest to velmi nebezpečno choditi ve tmě po roli,“ řekl si, „jak lehce mohl bych si zlomiti vaz nebo alespoň nohu.“ Na štěstí vrazil po tmě na prázdný hlemýždí domek. „Chvála Bohu,“ řekl, „zde mohu bezpečně noc přespati,“ a usedl dovnitř.
Nedlouho na to, právě když chtěl usnouti, slyšel dva muže mimo jíti, a jeden z nich mluvil:
„Jak to jen narafičíme, abychom tomu bohatému faráři zlato a stříbro vyfoukli?“
„Povím vám to!“ vykřikl Paleček.
„Co to?“ divil se uleknutě jeden ze zlodějů, „slyšel
