Zasmál se otec a řekl: „To půjde z těžka, tys příliš maličkým, než abys opratě mohl říditi.“
„Nic nevadí, otče, jen když mi matka zapřahne, sednu si pak koni do ucha a budu naň volati, jak má jeti.“
„Nu, pro jedenkráte, zkusme to!“ řekl tedy otec.
Když byl čas, zapřáhla matka a posadila Palečka koni do ucha a Paleček pokřikoval vždy na koně jak má jeti „čehý — hot“ a „prrr!“
A tak šlo to jako po másle a vůz dojel správnou cestou do lesa. A tu právě když vůz zahýbal kolem rohu a maličký „hot, hot“ křičel, šli kolem dva cizí mužové.
„Koukejme,“ řekl ten jeden, „co to znamená? Tu jede vůz, vozka pokřikuje na koně, ale nikde ho není viděti.“
„V tom něco vězí,“ mínil ten druhý, „pojďme za vozem a uvidíme, kde zastaví.“
A vůz vjel až do lesa na ono místo, kde se stromy porážely. Jakmile shlédl Paleček svého otce zavolal naň:
„Vidíš otče, tu jsem s vozem, sundej mě nyní dolů.“
Otec zastavil levicí koně a pravou rukou vyndal mu svého synáčka z ucha a tento vesele usadil se na stéblo. Když oba cizinci spatřili Palečka, nemohli se dosti vynadiviti. Vzal tedy jeden toho druhého stranou a řekl mu:
„Ten chlapíček by nám mohl pomoci ku štěstí; kupme ho a budeme ho po městech za peníze ukazovati.“
Šli tedy k jeho otci a řekli mu:
„Prodej nám toho mužíčka, bude se u nás dobře míti.“
„Neprodám,“ řekl otec, „to je můj drahoušek a nedám ho za poklady světa.“
Ale Paleček slyše o prodeji vyšplhal se záhybem kabátu otci na rameno a postaviv se mu k uchu šuškal:
„Otče, jen mě prodej, však já se zase vrátím!“
Prodal ho tedy otec za velké peníze oběma mužům.
„Kde chceš seděti?“ tázali se Palečka.
