hoslavený, kdož pochytí dítky tvé a rozrážeti je bude o skálu,
což činí ten, kterýž zlá myšlení, když se v něm počínají, rozráží o skálu totiž Pána Krista, následováním jeho, a zpomínáním na to, co on pro nás, a pro naše hříchy přetrpěti ráčil: Na moudrého člověka náleží (dí Aristoteles)[1] zlých věcí počátkům odpírati.
A sv. Jernoným praví: [2]Dokud jest malý nepřítel, zabi jej; nepravost ať se potlačí v semenu.
Čehož všeho příčina jest tato, že snáze odepříno bývá zlému vnuknutí tehdáž, když se začíná, nežli potom, když se déle v mysli chová, a chvílí se zmocní. [3]Od jedné jiskry, dí Mudřec, rozmáhá se oheň.
Myšlení a vnuknutí zlé když se počíná, podobné jest jiskře, která vpadne-li do troudu, neb jiné věci, která se snadno zapáliti může, veliký oheň činí, a celý dům zapaluje, tak že vzniklého ohně mnozí lidé se vší svou pilností uhasiti moci nebudou, který oheň mohl při začátku snad jednou slinou, aneb aspoň jednou konví vody uhašen býti. Rovně tež se stává při nemocech, které při začátku snadno zahnány bývají, ale když se jednou zanedbají, žádným lékařstvím zahnány býti nemohou. Slovem: Nechovej hada v lůnu, ale prve nežli by tebe uštknul, zabi jej. [4]Nešťastná jest ta ovce, která kojí mladého vlka, od něhož potom udávena bude.
Stránka:Bible svatováclavská 1771, SZ 1. svazek, i-xxii, 1-411.pdf/30
Při kontrole této stránky se objevil problém
