1 Had[1] pak byl chytřejší nežli všickni životčichové země, kteréž byl učinil Pán Bůh. Rozmlouvání hada s ženou. Kterýžto řekl k ženě: Proč přikázal vám Bůh, abyste nejedli z každého dřeva rajského? 2 Jemuž odpověděla žena: Z ovoce dříví, kteráž jsou v ráji, jíme; 3 Z ovoce pak dřeva, kteréž jest u prostřed ráje, přikázal nám Bůh, abychom nejedli, a abychom se ho nedotýkali, abychom snad nezemřeli. 4 [2]Řekl pak had k ženě: Nikoli smrtí nezemřete. 5 Neboť ví Bůh, že v kterýkoli den budete jísti z něho, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.
I.Zákon Boží člověk přestoupil. 6 Viděla tedy žena, že by dobré bylo dřevo k jídlu, a očím pěkné, a na pohledění rozkošné; i vzala z ovoce jeho, a [3]jedla; a dala muži svému, kterýž jedl. 7 I otevříny sou oči obou dvou; a když poznali, že jsou nazí, [4]navázali lísti fíkového, a nadělali sobě věníků.
II. 8 A když byli zaslechli hlas Pána Boha procházejícího se v ráji [5]na vítr po poledni, skryl se Adam, i žena jeho od tváři Pána Boha u prostřed dříví rajského. 9 I povolal Pán Bůh Adama, a řekl jemu: Kde jsi? Před Bohem se skrýti chtěl. 10 Kterýž řekl: Hlas tvůj slyšel sem v ráji, a bál sem se, proto že jsem nahý, i skryl sem se. 11 Jemuž řekl (Bůh): I kdož tobě oznámil, že jsi nahý, jedině že si z
