6 Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
7 Ať jsou [1] vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.
8 Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.
9 Můjť jest [2] Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
10 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.
11 Kdo mne [3] uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?
12 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, [4] a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?
13 Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská.
14 V Bohu [5] udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše.
Žalm CIX.
David osočen jsa u krále, Bohu toho touží, 6. sokům, 9. jejich rodu, 13. jménu, 14. i duši 16. z slušné příčiny zlořečí, 21. sobě spasení 27. pro Boží slávu žádá, 30. i vděčnost za ně připovídá.
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův.
Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 Nebo ústa [1] nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně [2] modlíval.
5 Odplacují [3] se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Postav nad ním bezbožníka, [4] a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Budiž dnů jeho málo, a [5] úřad jeho vezmi jiný.
9 Buďtež [6] děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Potomci jeho [7] z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Přijdiž na pamět [8] nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a [9] mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Jako [10] stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 Kolena má [11] klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, [12] potřásají hlavami svými.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Nechť oni jakkoli [13] zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 Slaviti [14] budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
