6 Mojžíš [1] a Aron mezi kněžími jeho, a Samuel mezi vzývajícími jméno jeho; volávali k Hospodinu, a on je vyslýchal.
7 V sloupu oblakovém mluvíval k nim; kteřížto když ostříhali svědectví jeho, i ustanovení jim vydal.
8 Hospodine Bože náš, tys je vyslýchal, Bože, bývals jim milostiv, i když jsi je trestal pro výstupky jejich.
9 Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se na hoře svaté jeho; neboť jest svatý Hospodin Bůh náš.
- ↑ 2 Mojž.14,15.
Žalm C.
Živé probuzení věřících k chválení Boha z toho, že je za lid a ovce pastvy své vyvoliti 4. i povolati ráčil, 5. a že až na věčnost k nim laskavý býti nepřestane.
1 Žalm k díků činění.
Prokřikuj Hospodinu všecka země.
2 Služte [1] Hospodinu s veselím, předstupte před oblíčej jeho s prozpěvováním.
3 Vězte, že Hospodin jest Bůh; [2] on učinil nás, a ne my sami sebe, abychom byli [3] lid jeho, a ovce pastvy jeho.
4 Vcházejte do bran jeho s díkčiněním, a do síní jeho s chvalami; oslavujte jej, a dobrořečte jménu jeho.
5 Nebo dobrý jest Hospodin, na věky milosrdenství [4] jeho, a od národu až do pronárodu pravda jeho.
Žalm CI.
David jsa na království pomazán, slibuje Bohu, že své, 5. rad svých, 6. dvoru, 8. království i církve posvěcení na péči míti chce.
1 Žalm Davidův.
O milosrdenství [1] a soudu zpívati budu, tobě, ó Hospodine, žalmy budu zpívati.
2 Opatrně se míti budu na cestě přímé, až přijdeš ke mně; choditi budu ustavičně v [2] upřímnosti srdce svého i v domě svém.
3 Nepředstavímť sobě před oči věci nešlechetné; skutek uchylujících se v nenávisti mám, nepřichytíť se mne.
4 Srdce převrácené [3] odstoupí ode mne, zlého nebudu oblibovati.
5 Škodícího jazykem bližnímu svému tajně [4], tohoť vytnu; očí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci trpěti.
6 Oči mé na pravdomluvné v zemi, aby sedali se mnou; kdož chodí po cestě upřímé, tenť mi sloužiti bude.
7 Nebude bydliti v domě [5] mém činící lest, a mluvící lež nebude míti místa u mne.
8 Každého jitra [6] pléniti budu všecky nešlechetné z země, abych tak vyplénil z města Hospodinova všecky, kdož páší nepravost.
Žalm CII.
Lid Boží v zajetí pokorně 4. své bídy Bohu předkládá, 13. jím se potěšuje, 25. a aby pamětliv jsa na sliby i slávu svou, dobrodincím lidu svého zůstati ráčil, za to se modlí.
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3 Neskrývej [1] tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
- ↑ Žalm.13,2;44,25;69,18.
