17 Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá. 18 Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ. 19 Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah. 20 Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí. 21 Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých. 22 Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské. 23 A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou. 24 Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni. 25 Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující. 26 V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského. 27 Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma. 28 Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal, 29 Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary. 30 Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek. 31 Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu. 32 Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah, 33 Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný. 34 Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích. 35 Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný.
Žalm LXIX.
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé. 2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne. 3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého. 4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil. 5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou. 6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský. 7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou. 8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své, 9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla. 10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno. 11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví. 12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno. 13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou. 14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
