Stránka:Bible kralická (1918).pdf/516

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Při kontrole této stránky se objevil problém

9 Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše. 10 Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro. 11 Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil, 12 Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení. 13 A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své, 14 Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení. 15 Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. Sélah. 16 Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé. 17 Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým. 18 Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán. 19 Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé. 20 Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.

Žalm LXVII.

1 Přednějšímu z kantorů na neginot, žalm k zpívání. Bože, smiluj se nad námi, a požehnej nám, zasvěť oblíčej svůj nad námi, Sélah, 2 Tak aby poznali na zemi cestu tvou, mezi všemi národy spasení tvé. 3 I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé. 4 Veseliti se a prozpěvovati budou národové; nebo ty souditi budeš lidi v pravosti, a národy spravovati budeš na zemi. Sélah. 5 I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé. 6 Země také vydá úrodu svou. Požehnání svého uděliž nám Bůh, Bůh náš; 7 Požehnej nás Bůh, a bojtež se jeho všecky končiny země.

Žalm LXVIII.

1 Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti. 2 Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží. 3 Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí. 4 Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním. 5 Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém. 6 Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé. 7 Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah, 8 Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského. 9 Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval. 10 Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože. 11 Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích: 12 Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti. 13 Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata. 14 Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon. 15 Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan. 16 Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude.