11 Zabijí [1] každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. 12 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož [2] skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo [3] ústa mluvících lež zacpána budou.
Žalm LXIV.
David se Bohu modlí, aby jej před úklady protivníků ochránil. 8. Za tím dává sobě dobrou naději, že to Bůh učiniti, a onyno strestati ráčí.
1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. 2 Slyš, [1] ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého. 3 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost, 4 Kteříž naostřili jako meč [2] jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou. 5 Aby stříleli [3] z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí. 6 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo [4] je spatří? 7 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest. 8 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou. 9 A ku pádu je přivede [5] vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl. 10 I budou se báti všickni lidé, [6] a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. 11 Spravedlivý pak [7] veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.
- ↑ Žalm.27,7.
- ↑ Žalm.55,22;59,8.
- ↑ Žalm.11,2.3.
- ↑ Job 22,13; Žalm.94,7.
- ↑ Žalm.7,16.
- ↑ 2 Mojž.8,19.
- ↑ Žalm.32,11;68,4.
Žalm LXV.
David Boha velebí i z duchovního požehnání, kteréhož církvi udílí, 8. i z časného, kteréž ač na všecken okršlek zemský, však nejvíce na svůj lid vylévati ráčí.
1 Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. 2 Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib [1] vyplňovati. 3 Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude. 4 Mnohé nepravosti, kteréž [2] se zmocnily nás, a [3] přestoupení naše ty očistíš. 5 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého. 6 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého, 7 Kterýž upevňuješ hory [4] mocí svou, silou jsa přepásán, 8 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů, 9 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš. 10 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá [5] vodami, i nastrojuješ obilé jejich [6], když ji tak spravuješ. 11 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš. 12 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností; 13 Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají. 14 Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.
Žalm LXVI.
Prorok k oslavování Boha všech lidí ponouká 5. i divným Božím všech věcí, 9. zvlášť církve svaté řízením, 13. i sebe samého za příklad představením.
1 Přednímu z kantorů, píseň žalmu.
Plésej Bohu všecka [1] země.
2 Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.
3 Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.
4 Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah.
5 Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.
6 Obrátil [2] moře v suchost, [3] řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.
7 Panuje [4] v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah.
8 Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.
