12 Protož povoláni jsou písaři královští téhož měsíce prvního třináctého dne, a psáno jest všecko tak, jakž přikázal Aman, k knížatům královským i vývodám, kteříž byli v jedné každé krajině, i hejtmanům jednoho každého národu, každé krajině vedlé písma jejího, a každému národu vedlé jazyku jeho; jménem krále Asvera psáno, a zapečetěno prstenem královským. 13 I jsou posláni listové po poslích do všech krajin královských, aby hubili, mordovali a vyhladili všecky Židy, od mladého až do starce, děti i ženy, jednoho dne, totiž třináctého, měsíce dvanáctého, (jenž jest měsíc Adar,) a loupeže jejich aby rozbitovali. 14 Summa toho psání byla: Aby vyhlášeno bylo v jedné každé krajině a oznámeno všechněm národům, aby hotovi byli ke dni tomu. 15 Tedy vyjeli poslové stěží s poručením královským, a vyhlášeno jest to v Susan, městě královském. Král pak a Aman seděli, kvasíce, ale měšťané Susan zkormouceni byli.
Kapitola IV.
Zármuek Mardocheův 3. i všeho národu Židovského. 7. Ponuknutí Estery k hledání u krále milosti.
1 Mardocheus pak zvěděv všecko to, což se bylo stalo, [1] roztrhl roucho své, a vzal na sebe žíni a popel, a jda po městě, křičel křikem velikým a žalostným. 2 A přišel až před bránu královskou; nebo žádný neměl vcházeti do brány královské v oděvu žíněném. 3 V každé také krajině i místě, kamžkoli slovo královské a výpověd jeho došla, kvílení veliké bylo od Židů, a půst, pláč i úpění, a žíni s popelem podestřeli sobě mnozí. 4 Pročež přišedše děvečky Estery a komorníci její, oznámili jí to. I zarmoutila se královna velmi, a poslala šaty, aby oblékli Mardochea, a aby vzali žíni jeho od něho. Ale on jich nepřijal. 5 Tedy zavolavši Ester Hatacha, jednoho z komorníků královských, kteréhož jí byl dal za služebníka, poručila mu o Mardocheovi, aby přezvěděl, co a proč by to bylo. 6 Takž vyšel Hatach k Mardocheovi na ulici města, kteráž jest před branou královskou. 7 I oznámil jemu Mardocheus všecko, co se mu přihodilo, i o té [2] summě peněz, kterouž připověděl Aman dáti do komory královské proti Židům, k vyhlazení jich. 8 K tomu i přípis psané výpovědi, kteráž vyhlášena byla v Susan, aby zhubeni byli, dal jemu, aby ukázal Ester a oznámil jí, a aby jí rozkázal jíti k králi, a milosti hledati u něho, a prositi před tváří jeho za lid svůj. 9 Tedy přišel Hatach, a oznámil Ester slova Mardocheova. 10 I řekla Ester Hatachovi, a poručila mu oznámiti Mardocheovi: 11 Všickni služebníci královští i lid krajin královských vědí, že kterýž by koli muž neb žena všel před krále do síně vnitřní, nejsa povolán, jedno právo o něm jest, aby hrdlo propadl, kromě toho, k komuž by král vztáhl [3] berlu zlatou, že živ zůstane. Já pak nebyla jsem povolána, abych vešla k králi již třidceti dnů. 12 Ale když oznámili Mardocheovi slova Estery, 13 Řekl Mardocheus, aby zase oznámeno bylo Esteře: Nemysl sobě, abys zachována býti mohla v domě královském ze všech Židů. 14 Nebo jestliže se umlčíš v tento čas, oddechnutí a vysvobození Židům přijde odjinud, ty pak a dům otce tvého zahynete. A [4]kdo ví, ne pro tento-lis čas přišla k tomu království? 15 I řekla Ester, aby zase oznámili Mardocheovi: 16 Jdi a shromažď všecky Židy, což jest jich v Susan, a posťte se za mne, a nejezte ani píte za tři dni, v noci ani ve dne. Já podobně, i panny mé postiti se budou, a teprv vejdu k králi, což však neobyčejné jest, a [5] jestližeť zahynu, nechť zahynu. 17 Tedy šel Mardocheus, a učinil všecko tak, jakž mu poručila Ester.
Kapitola V.
Pozvání krále s Amanem od Estery na hody. 9. Amanovo rozzlobení se na Mardochea, 14. i úkladové jeho.
1 Stalo se potom dne třetího, oblékši se Ester v roucho královské, postavila se v síni vnitřní domu královského, naproti pokoji královskému. Král pak seděl na stolici své královské, v pokoji královském naproti dveřím domu.
