1 Po Alexandrovu dokonání, co se dálo s jeho královstvím I stalo se, když porazil Alexander, syn Filipův Macedo, kterýž vytáhl z země Cítim, když [pravím] porazil Daria krále Perského a Medského a kraloval místo něho prvé v zemi Řecké, 2 že vedl války mnohé a zdobýval pevností a pobil krále těch zemí 3 a přitáhl až k krajům země a pobral kořisti mnohých národů; i utichla země před oblíčejem jeho. 4 Tedy povýšilo se a pozdvihlo srdce jeho 5 a sebral vojsko velmi silné a opanoval krajiny a národy a království, tak že uvedni jsou jemu pod plat. 6 Po tom pak složil se na lůžku a srozuměv, že umře, 7 povolal služebníků svých nejznamenitějších, kteříž spolu s nim vychováni byli od mladosti, rozdělil jim království své ještě živ jsa. 8 A tak kralovav Alexander let dvanácte; potom umřel. 9 Služebníci pak jeho uvázali se v království, jedenkaždý podlé místa svého. 10 A vstavili [na se] všickni koruny po smrti jeho i synové jejich po nich po mnohá leta; a rozmohly se zlé věci na zemi. 11 I pošel z nich kmen nešlechetný, Antiochus Epifanes, syn Antiocha krále, kterýž byl v zastavě v Římě, a kraloval léta stého třidcátého sedmého království Řeckého. Jaké přišly těžkosti na Židy od domácích i od cizích. 12 V těch dnech pošli z Izraele synové nešlechetní, kteříž namluvili mnohé, řkouce: Poďme a učiňme smlouvu s národy okolními, nebo jakž sme se oddělili od nich, přišly na nás zlé věci mnohé. 13 Kterážto řeč za dobrou usouzena jest od nich; 14 pročež s chutí vypravili se někteří z lidu a jeli k králi, kterýž dal jim moc zpravovati se řády pohanskými. 15 I vzdělali školu v Jeruzalémě, podlé nařízení pohanů. 16 A zdělavše sobě neobřízky odstoupili od smlouvy svaté a zpřáhše se s pohany vydali se na to, aby činili což zlého jest. 17 Když pak utvrzeno bylo kralovství Antiochovo, umínil vzíti království Egyptské, aby kraloval nade dvěma královstvími. 18 Protož vtrhl do Egypta s zástupem velikým, s vozy a s slony a s jízdou a barkou velikou. 19 A vedl válku pti Ptolemeovi králi Egyptskému, v níž Ptolemeus obrátiv se před oblíčejem jeho utíkal; a padlo zraněných mnoho. 20 I vzata sou města hražená v zemi Egyptské a pobral [Antioch] kořisti země Egyptské. 21 Potom navrátiv se Antioch po dobytí Egypta, stého čtyřidcátého třetího léta, 22 přitáhl na Izraele a na Jeruzalém s zástupem velikým 23 a všed do svatyně s pýchou, vzal oltář zlatý a svícen třpytící se se vším nádobím jeho, i stůl předložení i číše i kotlíky i medenice zlaté, též oponu a koruny a ozdobu zlatou kteráž byla v čele chrámu. 24 A tak obloupaje ze všeho stříbro i zlato pobral i nádoby drahé; nadto pobral i poklady skryté kteréžkoli nalezl a pobera všecko táhl do země své. 25 A zpáchaje mord, ještě mluvil velmi pyšně. 26 Protož byl zamutek v Izraeli veliký po všelikem místě jejich. 27 Nebo úpěla knížata i starší, panny pak a mládenci mdleli a krása žen proměnila se. 28 Každý ženich dal se v naříkání [a ta], kteráž seděla v pokojíku ženicha svého, byla v zámutku. 29 Ano i ta země třásla se příčinou těch kteříž bydleli na ní a všecken dům Jákobův oblékl se v smutek. 30 Po dvou pak letech pořád zběhlých poslal král hejtmana úředníka nad berní od měst Judských, kterýž přijel do Jeruzaléma s zástupem velikým 31 a mluvil k nim slovy pokojnými lstivě; když pak uvěřili jemu, 32 tedy vpadl do města v náhle a porazil je ranou velikou, a zhubil lidu množství z Izraele. 33 A pobrav kořisti z města, vypálil je ohněm a pobořil domy jeho i zdi jeho vůkol. 34 Ženy pak zzajímali i děti, a v dobytek se dědičně uvazali. 35 Potom obehnali město Davidovo zdí velikou a pevnou, věžemi ohraženými a měli je místo hradu; 36 a osadivše tam národ hříšný, muže nepravé, kteříž se zsílili v něm, 37 složili tu zbroj i špíži a shromáždivše kořisti Jeruzalemských složili tam. 38 I byli velikým osídlem, byli pravím zalohou svatyni a místo ďábla nejhoršího Izraelovi vždycky; 39 nebo vylévali krev nevinnou okolo svatyně a poškvrňovali jí. 40 Protož utekli
