způsobem jejich pokuty, a popsati každé pokolení zejména. 11 Nebo [pravil, že je] ne tou, málo před tím, těch díl pracnou porobou, ale ztrápené vyrčenými mukami, dokonce v čas jednoho dne vyhladí. 12 Protož dálo se to popisování jich s velikou pilností a pyšnou ustavičností od východu slunce až do západu; [avšak] k vykonání nepřišlo za čtyřidceti dnů. 13 Král hody držel. Král pak velikou a ustavičnou radostí naplněn jsa, hody u všech modl strojil, daleko od pravdy pobloudilou myslí Modly němé ctil. a nečistými ústy němé modly, [1] kteréž nemohou s nimi mluviti ani [nic] pomoci, velebě Boha živého rouháním urážel. a proti Bohu nejvyššímu což nenáleží mluvě. 14 Po přeběhnutí pak toho napřed řečeného času písaří oznámili králi, že nikoli nemohou toho popsání Židů vykonati, pro nesmírné jejich množství, a že po té krajině [2] jest jich mnoho, někteří že ještě v domích zůstávají, jiní pak jinde, takže není možné toho vykonati všechněm Egyptu představeným hejtmanům. 15 Když pak jim přísnou pohrůžku učinil, jakoby dary brali k vymýšlení úskoku, zdařilo se, že cele tomu povolil, těm kteříž pravili a to ukazovali, že se papíru již i peří, jehož užívali, nedostávalo. 16 Bůh své řízení osvědčuje. Ale toťe bylo dílo řízení toho nepřemoženého, kterýž Židům s nebe na pomoc přispěl.
Kapitola V. Troje poručení královské o připravení slonů proti Židům; 4. modlitba jejich, i divná Boží ochrana při nich.
Slonové proti Židům strojeni. 1 Tedy [král] pln jsa hněvu ukrutného, a v zlosti naprosto neproměnitedlný povolav Hermona, kterýž sobě poručenou o slony péči měl, rozkázal na druhý den plnými hrstmi kadidla a vínem čistým bez nedostatku všecky slony, jichž bylo v počtu pět set, napájeti a rozlícené nápoje toho podáváním hojným vyvésti vstříc k usmrcení Židů. 2 Sám pak o tom poručiv obrátil se k hodování, shromáždiv nejpřednější z přátel a z vojska ty, kteříž nepřatelsky se měli k Židům. Hermon pak, zprávce slonů, to poručení náležitě vykonal. 3 Nadto i ti služebníci před večerem vyšedše, bídných svázali ruce a jiné věcy vymýšleli proti nim celou noc, domnívajíce se, že tu již národ ten vezme konec skrze zhubení. 4 Ale B. Židy na modlitbě trvající ochránil. Židé pak, kteříž těm pohanům vší ochrany zbaveni býti se zdáli, pro obkličující je se všech stran těch vězení těžkost všemohoucího Pána nade vší mocí moc majícího, milosrdného Boha svého a Otce, ustavičným hlasem všickni s slzami vzývali, modléce se, aby tu bezbožnou proti ním radu změnil a je vysvobodil velebný zjevením se z té smrti, kteráž přednimi pohotově byla. 5 Jejichž horlivá ta modlitba vstupovala do nebe, ale Hermon ty ukrutné slony, plné vína od mnohého dodávání, a kadidlem nasycené, napojiv, ráno se ke dvoru najíti dal, aby o těch věcech oznámil králi. 6 1. Dopuštěním snů na krále. Ale tu věc dobrou, od času věčného přistvořenou, kteráž v noci i vedne od toho, jenž z milosti udílí všechněm, kterýmž sám chce, propůjčena bývá, [totiž] částku snu, poslal [Bůh] na krále, 7 Kterýmžto libě a tvrdě usnuv působením Páně, v nešlechetném uložení svém velmi jest zmýlen a v neproměnitedlném úmysle velice oklamán. 8 Židé pak té hodiny, kteráž oznámena byla, znikše, chválili svatého Boha svého a zase prosili, aby s nimi smířen jsa, ukázal přemocné ruky své moc pohanům pyšným. 9 Když pak již půl desáté hodiny téměř bylo, ten, kterýž k zvání nařízen byl, hojnost pozvaných vida, přistoupě potrhl králem a sotva jej zbudiv, ukazoval, že čas hodů již přebíhá, o hostech řeč učiniv; kteréžto král pováživ a obrátiv se ku pití, rozkázal těm, kteříž přišli na hody, proti sobě posaditi se. 10 Po vykonání pak toho, napomínal těch, kteříž se v hodování vydali, aby tu přítomnou částku hodů, tím více kvasíce s veselím strávili. 11 Když se pak dlouho protáhla ta kratochvíl, král obeslav Hermona, s příkrou pohrůžkou tázal se, pro kterou příčinu dopuštěno jest Židům přes ten přítomný den živu býti. 12 On pak ukázal, že té noci rozkaz ten k vykonání přivedl, čehož i přátelé jeho posvědčovali; ale král, ukrutností horší než Falaris naplněn jsa, řekl: Nechť ti dnešnímu
