(???). Čtenáře napomenutí. 18. Eleazara usmrcení.
1 Židé při náboženství svém bez milosti utiskováni/ Po nemnohém pak času vyslal král starce Atenskeho, kterýž by nutil Židy, aby [1] odstoupili od zákonů otcovských a aby se Božími zákony nezpravovali; 2 Kterýž by poškvrnil i toho v Jeruzalémě Chrámu a nazval jej Jupiterovým z Olympu tomu pak v Garizim, (podlé toho, jacíž toho místa obyvatelé byli), dal jméno Jupitera hostinského. 3 Odpornéť pak a těžké bylo Židům nařízení té nešlechetnosti. 4 Nebo Chrám prostopášností a hodováním od těch pohanů naplněn byl, kteříž neřádně živi byli s nevěstkami, a v svatých ohradách s ženami obcovali, nadto ještě což neslušelo do něho vnášeli. 5 Anobrž i oltář plný byl věcí nenáležitých a zákonem zamezených. 6 Nebylo pak lze ani soboty světiti, ani otcovských slavností ostříhati, ani se naprosto komu, že by Židem byl, přiznati; 7 A ku pohanským obyčejům přinucováni.[2] Ale vedeni byli bezděk každý měsíc na den památný narození krále k jedení drobů. Když pak slaven býval svátek Dionysiův, nuceni bývali aby růšťky břečtánové nesouce, nádherně chodili na procesí Dionysiovi. 8 Vnuknutím pak Ptolemeovým vyšla výpověd do okolních měst řeckých, aby se to nařízení proti Židům drželo a drobů obětování dálo. 9 Kteříž by pak nechtěli přistoupiti k ustanovením řeckým, aby mordováni byli; a tutě se spatřovala přítomná bída. 10 Dvě židovky se zdi sstrčeny Nebo dvě ženy jaty jsou, kteréž obřezaly své syny. Pročež k jejich prsům zavěsivše ta nemluvňátka, a naodivu je vůkol po městě vodivše, se zdi strčili. 11 Jiní zrazováni a páleni, etc. Jiní pak, kteříž se do nejbližších jeskyní sešli, aby tajně sedmý den světili, prozrazeni jsouce Filipovi, upáleni jsou, nebo pro slávu toho důstojného dne nesměli se brániti. 12 Protož napomínám těch kteříž by čtli tuto knihu, aby příčinou těch těžkostí choulostiví nebyli, ale rozvažovali to [3] že ty pokuty ne k zahynutí, ale pro pocvičení národu našeho [vzloženy] byly. 13 Nepobožní zajisté, že nedlouhý čas necháváni bývají, ale hned upadají v pokuty, jest to znamením velikého dobrodiní [4]; 14 Nebo ne tak jako na jiné národy čeká dlouho shovívající Pán, až by doplnili hříchy, aby je trestal; ne tak o nás usoudil, aby teprv když by na vrch vzešli hříchové naši, potom nad námi mstil. 15 Protož nikoli milosrdenství od nás neodjímá, ale cviče, v těžkostech neopouští lidu svého; 16 K napomenutí to od nás [dosti] povědíno buď, 17 Již po maličkém vychýlení, navrátíme se k řeči. 18 Nucení k sviňského masa užívati proti Boží zápovědi; Eleazar nějaký z předních zákonníků, muž již sešlého věku a na pohledění oblíčeje velmi pěkného, nucen byl, aby otevra ústa [5] jedl sviňské maso; 19 Ale on s slávou smrt raději než s nenávistí život vyvoliv, dobrovolně na popravu napřed šel; 20 Ukázav, jakým by měli způsobem přistupovati [k tomu] ti, kteříž by se [raději] umříti neliknovali, než by pro milování života věcí nenáležitých okoušeli. 21 A ač ti, kteříž nad tím nenáležitým jedením drobů nařízeni byli, pro tu starodávní s tím mužem známost, pojavše jej soukromí, napomínali ho, aby přinesa maso, jehož by náleželo jemu užívati a kteréž by sám připravil, tak se stavěl, jakoby to podlé královského poručení z té oběti maso jedl; 22 Aby to učině, zproštěn byl smrti a pro starodávní s nimi přátelství užil přívětivosti; 23 Statečné odpírání tomu Eleazarovo; a radče sobě smrti oblíbení. Však on v soud bedlivý to vzav, jakž slušelo na ten věk a na důstojnost starosti té a na znamenité a počestné šediny a na výborné od dětinství zvedení, anobrž více na svatý a od Boha vydaný Zákon, zatím odpověděl řka: Nechť mne rychle pošlí do hrobu; 24 Neboť na tento náš věk nesluší se, že Eleazar, jsa v devadesáti letech, přistoupil k cizím řádům, 25 I oni příčinou mého pokrytství a pro špatný a časný život v blud uvedeni nebyli; já pak ohavnost a poškvrnu na [svou] starost bych uvedl. 26 Lépe v ruce lidské než v pomstu Boží upadnouti. Nebo bychť pak přítomně vychvácen byl z lidského trestání, [6] však bych Všemohoucího rukou ani živ ani mrtev jsa neznikl. 27 Protož zmužile nyní dokonaje život, jakož že jsem té starosti hoden, patrně ukáži, 28 Tak i mláden-
