jí k víře; hejtmané pak nad nimi a knížata ať jsou z nich a nechť se chovají podlé práv svých, jakž i král poručil v zemi Judské. 38 S strany pak těch tří krajů připojených k Judstvu z krajiny Samařské, ať se toho doloží, že k Judstvu přičteni jsouce, poddáni býti mají jednomu, a ať neposlouchají moci jiné než toliko nejvyššího kněze. 39 Též Ptolemaidu s příslušenstvím jejím dávám darem svatým, kteříž jsou v Jeruzalémě, na náležitý náklad svátyně; 40 K tomu na každý rok dávám patnácte tisíc lotů stříbra z důchodů královských, z míst k němu přináležejících; 41 Což pak všeho pozůstává [platu], jehož nezpravili z důchodů jako předešlých let, [ten] od nynějšího času ať dávají na potřeby Domu. 42 Nadto více pět tisíc lotů stříbra, kteříž (jako i předešlých let) z důchodů svatyně z platu ročního bráváni bývali, i těch se odpouští; protože to přináleží kněžím, kteříž služby konají. 43 A kteříž by koli utekli do Chrámu Jeruzalemského aneb do kterých končin jeho, zadržíce platy královské neb jiné věci, ať jsou propouštíni se vším, cožkoli mají v království mém. 44 Tolikéž na vystavení a zpravení místa svatého dáván bude náklad z důchodu královského, 45 ano i na vystavení zdí a ohražení vůkol Jeruzaléma také dáván bude náklad z důchodu královského, i na vystavení zdí v Judstvu. 46 Když pak uslyšel Jonatan a lid řeči tyto, Demetriovi nebylo věřeno nevěřil jim, aniž jich přijali; nebo pamatovali na tu nešlechetnost velikou, kterouž učinil Izraelovi, že je trápil náramně. 47 Alexander byl milován i obhajován Ale oblíbili sobě Alexandra, protože on s nimi upřímě o pokoj jednal a spolu s ním sobě pomáhali bojovati po všecky dny. 48 Takž sebral Alexander král vojska veliká a položil se proti Demetriovi. 49 I potýkali se v boji ti dva králové, ale uteklo vojsko Demetriovo; i sháněl se poněm Alexander a zmocnil se jich. 50 A trval ten boj veliký až do západu slunce, i padl Demetrius v ten den. 51 Ptolemeus dal jemu dceru svou Kleopatru za manželku Tehdy poslal Alexander k Ptolemeovi, králi egyptskému, posly s těmito slovy, řka: 52 Poněvadž jsem se navrátil do země království svého a dosedna na stolici otců svých ujal jsem království, a potřev Demetria ujal jsem krajinu naši. 53 (Nebo vedl sem proti němu válku a potřín jest on i vojsko jeho od nás a dosedli jsme na stolici království jeho.) 54 Protož nyní vstupme s sebou v přátelství a dej mi nyní dceru svou za manželku a budu zetěm tvým; nadto dámť dary i jí na tebe náležité. 55 I odpověděl Ptolemeus král řka: Šťastný [jest] ten den v němž jsi navrátil se do země otců svých a dosedl jsi na stolici království jejich: 56 Učiním tedy nyní tobě to oč jsi psal; ale vyjeď vstříc do Ptolemaidy, abychom se shledali spolu, a budu tchánem tvým, jakž jsi řekl. 57 I vyjel Ptolemeus z Egypta sám i Kleopatra, dcera jeho, a přijel do Ptolemaidy léta stého šedesátého druhého. 58 A když vyjel vstříc jemu Alexander král, dal jemu Kleopatru dceru svou a učinil jí svadbu v Ptolemaidě, po královsku s slávou velikou. 59 Napsal pak král Alexander Jonatanovi, aby se vypravil vstříc jemu. 60 Kterýžto přijeda s slávou do Ptolemaidy, vyšel vstříc dvěma těm králům a dal jim od stříbra a od zlata, i přátelům jejich, darů množství; i nalezl u nich milost. 61 Jonatan osočen, avšak slávy došel Sebrali se pak na něj muží jedovatí z Izraele, muží přenešlechetní, aby jej osočili, ale nedbal na ně král. 62 Nýbrž rozkázal král svléci Jonatana z roucha jeho a obléci jej v šarlat; i učinili tak. 63 Potom posadil jej král s sebou a řekl knížatům svým: Vyjděte s ním do prostřed města a dejte provolati, ať žádný ho nekormuť ničímž. 64 I stalo se, když viděli ti sokové tu slávu jeho, kterouž rozhlašovali, a jej oděného šarlatem, že utekli všickni. 65 Když pak zvelebil jej král a zapsav jej mezi přední přátely, učinil ho hejtmanem a účastníkem království, 66 tedy navrátil se Jonatan do Jeruzaléma s pokojem a s veselím. 67 Léta pak stého šedesatého pátého přibral se Demetrius syn Demetriův
