kormautiľy Izáka a Rebeku.
Kapitola XXVII. Iákob vchwátiw požehánj/ w nebezpečenſtwj byľ před Ezau.
Izák žádá krmě zľowu Ezau prworozeného ſwého. 1 KDyž ſe pak sſtaraľ Izák, a poſſľy byľy oči geho tak že newiděľ: powoľaľ Ezau ſyna ſwého ſtarſſjho, a řekľ gemu; Synu můg. Kterýžto odpowěděľ; Ay teď gſem. 2 Y dj; Ay gá ſem ſe giž sſtaraľ/ a newjm dne ſmrti ſwé: 3 Protož nynj/ wezmi medle náſtroge ſwé/ tauľ ſwůg a ľučiſſtě ſwé/ a wygda do pole vľow mi zwěřinu: 4 A přiſtrog mi krmi chutnau, gakž gá rád gjdám/ a přines mi a budu gjſti/ aťby požehnaľa duſſe má, prwé než vmru. 5 (Sľyſſeľa pak Rebeka když mľuwiľ Izák s Ezau ſynem ſwým:) y odſſeľ Ezau na pole/ aby vľowiľ zwěřinu, a přineſľ. 6 Tedy řekľa Rebeka Iákobowi ſynu ſwému takto; Ay, ſlyſſeľa ſem když otec twůg mľuwiľ k Ezau bratru twému, a prawil; 7 Přines mi [nětco z] ľowu/ a přiſtrog mi krmě chutné, abych gedľ/ a požehnámť před Hoſpodinem/ prwé než vmru. 8 Nynj tedy ſynu můg/ poſľechni hľaſu mého w tom což gá přikazugi tobě: 9 Iákob skrze obmyſľ ſwé Matky vchwátiľ požehnánj před Ezau. Gdi medle k ſtádu a odtud mi wezmi dwa kozelce wýborné abych přiſtrogiľa z nich krmě chutné otcy twému, gakž on rád gjdá. 10 A přineſeš otcy ſwému/ a [on] gjſti bude/ na to aby požehnaľ tobě, prwé než vmře. 11 Y řekľ Iákob Rebece matce ſwé; Wjš že Ezau Bratr můg, geſt čľowěk chľupatý/ a gá [ſem] čľowěk hľadký. 12 Geſtli že omaká mne Otec můg/ tedy zuſtanu v něho za podwodného/ a tak uwedu na ſebe zľořečenſtwj a ne požehnánj. 13 Gemužto odpowěděľa matka; [Nechť geſt] na mne zľořečenſtwj twé ſynu můg: gen ty poſlechni hľaſu mého/ a gdi přines mi. 14 Tedy odſſed, wzaľ, a přineſľ matce ſwé: y připrawiľa matka geho krmě chutné, gakž otec geho rád gjdaľ: 15 A wzaľa Rebeka neylepſſj ſſaty Ezau ſyna ſwého ſtarſſjho kteréž měľa v ſebe w domě/ a oblékľa Iákoba, ſyna ſwého mľadſſjho. 16 A kožkami kozelčjmi obwinuľa ruce geho, a djľ hľadký hrdľa geho: 17 Y daľa chléb a krmě chutné kteréž připrawiľa/ w ruce Iákoba ſyna ſwého. 18 A on přiſſed k otcy ſwému řekľ; Otče můg. Kterýžto odpowěděl: Ay teď ſem/ kdož ſy ty ſynu můg? 19 Y dj Iákob otcy ſwému: Gá gſem Ezau prworozený twůg/ včiniľ ſem gakž ſy mi poručiľ: wſtaň proſým, ſedni, a gez z ľowu mého aby mi požehnaľa duſſe twá. 20 Tedy řekľ Izák ſynu ſwému; Což to? brzys to nalezľ ſynu můg. A [on] dj; Nebo Hoſpodin Bůh twůg způſobiľ to aby mi ſe [pogednau] nahodiľo. 21 Y řekľ Izák Iákobowi; Přiſtupiž ať omakám tě ſynu můg/ tyli gſy ſyn můg, Ezau/ či negſy? 22 Tedy přiſtaupiľ Iákob k Izákowi otcy ſwému/ a [on] omakaľ ho: y řekľ; Hľas [geſt] hľas Iákobú/ ale ruce tyto, ruce Ezau. 23 A nepoznaľ ho: nebo byľy ruce geho/ gako ruce Ezau bratra geho, chľupaté: y požehnaľ mu/ 24 A řekľ; Tyliž ſy pak ſyn můg Ezau? Odpowěděľ; Gá. 25 Y řekľ; Podeyž mi/ ať gjm z ľowu ſyna ſwého/ aby tobě požehnaľa duſſe má. Tedy podaľ mu/ a [on] gedľ. Přineſľ mu také wjna a on piľ. 26 Y řekľ gemu Izák otec geho; přiſtupiž nynj, a polib mne ſynu můg: 27 Izák dáwá požehnánj Iákobowi. Y přiſtaupiľ a poljbiľ ho. A gakž vcýtiľ [Izák] wůni raucha geho/ [1] požehnaľ mu řka; Pohleď, wůně ſyna mého, [geſt] gako wůně pole gemuž požehnaľ Hoſpodin. 28 Deyž tobě Bůh z roſy nebeſké a z tučnoſti zemſké/ y hognoſt obilé a wjna. 29 Nechažť ſľaužj tobě lidé/ a ſkľáněgj ſe před tebau národowé/ budiž Pánem Bratřj ſwých/ a ať ſe ſkláněgj před tebau ſynowé matky twé: Kdož by zľořečili tobě/ [nechť gſau] zľořečenj/ a kdo by dobrořečili tobě, požehnanj. 30 A když přeſtaľ Izák požehnánj dáwati Iákobowi/ a ſotwa že wyſſeľ Iákob od Izáka otce ſwého; Ezau ſe z ľowu pozdě wrátiľ Ezau bratr geho/ přiſſeľ z ľowu ſwého. 31 A připrawiw y on krmě chutné, přineſľ otci ſwému, a řekľ mu; Nechžť wſtane Otec můg/ a gj z ľowu ſyna ſwého/ aby mi požehnaľa duſſe twá. 32 Y řekľ gemu Izák otec geho; Kdo gſy ty? Dj on; Gá gſem ſyn twůg/ prworozený twůg, Ezau. 33 Tedy zhrozyľ ſe Izák hrůzau welikau na-
- ↑ Žid.11.20.
