tjte ſobě každý manžeľku ſwau ze dcer Sýlo/ a odegdete do země Benyamin. 22 Když pak přigdau otcowé gegich, a neb bratřj gegich, aby ſe před námi ſaudili/ tedy řekneme gim; Slitugte ſe nad námi, mjſto nich/ nebo w té válce, newzali ſme pro každého z nich manžeľky: také ſte wy gim nedali gich/ a tak nebudete nic winni. 23Gaká kde zpráwa/ takowý y řád býwá Tedy včinili tak ſynowé Benyamin/ a přiwedli [ſobě] manžeľky wedlé počtu ſwého, z těch pléſagjcích, kteréž vchwátili: a odſſedſſe, navrátili ſe k dědictví ſwému/ a wzdělawſſe zaſe měſta ſwá, bydlili w nich. 24 A tak odeſſli odtud synowé Izraelſſtj toho čaſu, gedenkaždý k ſwému pokolenj a k čeledi ſwé/ a wrátili ſe odtud gedenkaždý k dědictwj ſwému. 25Kde ctné wrchnoſti nenj/ tu ani řádu. Těch dnů nebyľo krále w Izraeli/ ale každý, což ſe mu widěľo, to činiľ.
Kniha Rut.
Kapitoľa I. Elimelech s manžeľkau Noémi a s ſyny ſwými, bydliľ w zemi Moabſké/ 3. tam vmřeľ, y ſynowé geho. 6. Noémi pak s newěſtau ſwau Rut, nawrátiľa ſe do Betléma.
1Hľad Elimelecha z wľaſti geho wypudiľ. STaľo ſe pak za čaſu ſaudců/ že byľ hľad w zemi: y odſſeľ čľowěk z Betléma Jůdowa/ a bydliľ pohoſtinu w kragině Moabſké, s manžeľkau ſwau/ a ſe dwěma ſyny ſwými: 2 Gméno pak muže toho, Elimelech/ a gméno ženy geho Noémi: gméno také dwau ſynů geho, Mahalon a Chelion/ Efrateyſſtj z Betléma Jůdowa: a přiſſedſſe do kraginy Moabſké, bydlili tam. 3W Moabſké kragině ſmrt ho potkaľa. Vmřeľ pak Elimelech, muž Noémi/ y pozůſtaľa ona s oběma ſyny ſwými. 4 Kteřjž pogali ſobě ženy Moabſké; gméno gedné byľo Orfa/ a gméno druhé Rut: y bydlili tam téměř deſet let. 5 Vmřeli také oni oba dwa/ Mahalon i Chelion/ a zůſtaľa žena ta po dwau ſynech ſwých, a manžeľu ſwém. 6 Tedy wſtawſſi ona s newěſtami ſwými/ Noémi nawraceľa ſe zas do Betléma. nawraceľa ſe z kraginy Moabſké: nebo ſľyſſeľa w kragině Moabſké/ že Hoſpodin nawſſtjwiľ lid ſwůg, daw gemu chľéb: 7 Wyſſedſſi tedy z mjſta, na němž bydliľa/ a obě newěſty gegj s nj/ daľy ſe na ceſtu, aby ſe nawrátiľy do země Jůdſké. 8S ſwými newěſtami ſe žehnaľa. Řekľa pak Noémi oběma newěſtám ſwým; Gděte, nawraťte ſe gedna každá do domu matky ſwé: včiniž Hoſpodin s wámi miľoſrdenſtwj/ gakož ſte y wy činiľy s mrtwými [ſyny mými,] y ſe mnau. 9 Deyž wám Hoſpodin, abyſſte nalezľy odpočinutj, gedna každá w domě muže ſwého. Y poljbiľa gich: ony pak pozdwihſſe hľaſu ſwého, pľakaľy/ 10 A řekľy gj; Obrátjme ſe raděgi s tebau k lidu twému. 11Gjti gim sſebau nedaľa. Y řekľa Noémi: Nawraťte ſe dcerky mé: Proč [1] chcete gjti ſe mnau? Zdaliž geſſtě budu mjti ſyny, aby byli waſſi mužj. 12 Nawraťte ſe dcerky mé/ a odegděte: neboť ſem giž ſtará k wdánj; nýbrž bych i řekľa/ že mám naděgi, bych y noci této ſe wdaľa/ a ſyny zrodiľa, 13 Zdažbyſſte na ně čekaľy/ ažby doroſtli? Zdaliž tau přjčinau meſſkati ſe budete, abyſſte ſe neměľy wdáti? Netak mé dcerky: nebo mé trápenj wětſſj geſt nežli waſſe/ proto, že ruka Hoſpodinowa geſt proti mně. 14 Ony pak pozdwihſſe hľaſu, opět pľakaľy: Orfa odeſſľa/ Rut s Noémi zuſtaľa. a Orfa poljbiwſſi ſweġruſſi ſwau, [odeſſľa]: Rut pak přjdržeľa ſe gj. 15 Kteréžto řekľa [Noémi]; Ay přjtelkyně twá nawrátiľa ſe k lidu ſwému a k bohům ſwým/ nawratiž ſe také za nj. 16 Ale Rut řekľa; Nenuť mne, abych tě opuſtiti, a od tebe odgjti měľa: nebo kamž ſe koli obrátjš, půgdu, a kdekoli bydliti budeš, [y gá] bydliti budu: lid twůg, lid můg: a Bůh twůg, [2] Bůh můg. 17 Kdekoli vmřeš, umru/ [3] a tu pochowána budu: toto mi včiň Hoſpodin/ a toto přidey/ že toliko ſmrt rozděľj mne s tebau. 18 Tedy widucy že ſe na tom uſtawiľa aby ſſľa s nj/ přeſtaľa k nj mľuwiti. 19Noémi a Rut/přiſſľy do Betléma ke žni. Y ſſľy obě dwě ſpoľu/ až přiſſľy k Betlému. Y ſtaľo ſe že když přiſſľy do Betléma/ rozneſľa ſe powěſt o nich po wſſem měſtě, a prawili; Toli geſt ta Noémi? 20 Gimž ona řekľa; [4] Nenazýweyte mne Noémi/ řjkeyte mi Mára; nebo hořkoſtj welikau naplniľ mne Wſſemohaucý. 21 Wyſſľa ſem plná, teď pak prázdnau mne zaſe Hoſpodin přiwedľ: Pročež tedy nazýwáte mne Noémi/ poněwadž mne Hoſpodin sſaužiľ/ a wſſemohaucý mne znu-
