Stránka:Bible česká SZ III.pdf/908

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Při kontrole této stránky se objevil problém


5A já – řekl jsem si: „Zavržen jsem
daleko od tvých očí;
ale opět uzřím
chrám tvůj svatý!“

6Obklíčily mne vody až k duši,
tůň mě obehnala;
moře přikrylo mi hlavu
7na úpatí hor.
Sestoupil jsem do země, jejížto závory
zavřely mne na věky,
ale vytáhl jsi z podsvětí můj život,
Hospodine, Bože můj!

8Když vysílena byla ve mně má duše,
na Hospodina vzpomněl jsem si,
i došla k tobě modlitba má,
k tvému svatému chrámu.
9Kteří ctí nicotné modly,
opouštějí (zdroj) své milosti!
10Já však s hlasem chvály
obětovat budu tobě;


V. 5. Dokud byl Jon zmítán proudy vln, domníval se, že již nikdy nebude mu dopřáno představiti se Hospodinovi v jerusalemském chrámě, že již nikdy nebude se těšíti z bohoslužby tam konané, jak se kdysi těšíval; domníval se že jest po té radosti veta (v. 5ab); nyni však, když Hospodin kázal rybě, aby jej polkla může z tohoto důkazu milosrdenství Božího vyvozovatí, že mu bude Hospodin i dále přizniv, že ho zachrání a že mu dopřeje zase v Jerusalemě s ním při obětní hostině hodovati (v. 5cd). V. 5ab srv. s Z 30, 23; „oči“ a srdce své, upírá Hospodin na své ctitele zejména v chrámě jerusalemském, kde sídlí. Srv. Z 10, 5; 32, 18; 33, 16; 3 Král 8, 29, 52; 9, 3. a jj. - Mrtví nemohou se z té přízně Boží ve chrámě jerus. již těšiti; srv. Is 38, ll. 18.

V. 6. odpovídá v. 4. předchozí slohy („respons i o“. Viz výše o tvarech starohebr. básnictví na str. 783, čis. 5,) Srv. Z 17, 5; 68, 2. - „až k duši“ - až do nejzazšiho nebezpečí, že života (= „duše“) pozbudu. Srv. Ier 4, 10. - V. 60 podle hebr. lépe: „Chaluhy opletly mi hlavu“ což se opět hodí na jonáše, zápasíciho ve vlnách, prve nežli jej ryba polkla.

V. 7. Staří se domnívali, že země jest plovoucí ostrov na moři, který drží sloupy, tkvici na mořském dnu a vyčnívajicí z moře jakožto hory. „na úpatí hor“ znamená tedy mořské dno, odkud podle starých bylo již blízko do pod- světí. (Netřeba s I-loonackerem opravovati a místo „na úpatí hor“ čistí: „do jícnů Hádu (podsvětí) jsem sestoupil“ a mysliti „jícny Hádu“ na pro- pasti mořské, které do podsvětí vedou. Slova řeck. „Hádes“ užil prý židovský' spisovatel knihy Jon v 5. století před Kr. - „zavřely mne“ :byly za mnou, „země“, jejíž závory měl Ionáš již za sebou a ze které se nemohl již vrátit. bylo - po dsv ětí. Viz výše v. 3. ~ Jonáš byl tak přesvědčen, že zahyne ve ylnách, že se již cítil býti za branami šeólu. Srv. ls 7, 11; 57, 9; Ez 31, 14; Z 85, 13; Sir 51, 7; - o „záv orá ch“ srv. Job 17, 16. Také babylonšti básníci, děkuäícíylzohům za uzdravení ze smrtelně nemoci, děkuji jim za to, že je vyvedli z 0 sve 1. ,- . „ v

V. 8. K ab srv. Z 141, 4; 142, 4; k v. 8cd srv. Z 5, 8; 17, 7; 87, 3.

V. 9. Zádná modla, žádný bůžek nemohl by svého ctitele vysvoboditi od jisté smrti jako učinil Jahve jonášovi! Ostatně zdá se býti v. 9. pozdější dodatek (Seydl, Döller). .

V. 10. Sliby mohl Jon učiniti již na lodi za bouře, když i plavci podobne činili. Viz výše k v. 16. přemístěnému za v 13. Možno, že také slíbil, že po- slechne Hospodina a poputuje do Ninive, aby tam hjásal pokání. Srv. 3, 3. - O tom, že všecka spása od Hospodina přichází, srv. Z 3, 9; 117, 14. 21. 28.