Stránka:Bible česká SZ III.pdf/904

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


4Hospodin však spustil vítr veliký na moře, že nastala na moři veliká bouře a lodi hrozilo, že ztroskotá. 5Plavci se báli a volali, každý k bohu svému, a vmetali nářadí které na lodi bylo, do moře, aby jim bylo ulehčeno.

Jonáš pak byl sestoupil dovnitř lodi, lehl si a tvrdě spal. 6I přistoupil k němu velitel lodi a řekl mu: „Co ty se poddáváš spánku? Vstaň, vzývej boha svého! Snad (ten) bůh rozpomene se na nás, a nezahyneme.“

7I řekli si vespolek: „Nuže, vržme losy, abychom zvěděli, čí vinou nás toto neštěstí potkalo!“ Když metali losy, los padl na Jo-


jonáš níže ve v. 9. vyznává, že Hospodin, před kterým utíká, učinil pevninu í moře! V Jonáši. který představuje Zida, je tu šleháno židovské sobectví, ktere' se domnívalo, že Hospodin proroka omilostňuje toliko v Palestině, a nikde jinde! - Spisovatel velmi dovedně zatajuje příčinu, proč Jon utíká, aby upokolíl vzbuzenouw zvědavost teprve na konci knihy: 4, 2. - První „do Tarsise“ řečeno jest. před běžné (prolepticky). vTaršíš:Tartessus, země, řeka a›mesto na Guadalquiviru (v jihozápadním Spanělsku), asi tam, kde je dnes Cadlx- JSI' 10, 9: Ez 27, 12. Z Jope tam jezdin veliké lodi, zvané taršíšské. VIZ Is 2,16; 23,10.- „Sestoupil'“ s hor judských, nejspíše z Jerusalema.n- Jope známý přístav, který býval v rukou Filištanů a Féničanů. Zide zmocnílí se ho teprve za časů Machabejských. (l Mach 10, 74 nn a jj). Viz jos 19, 436. a jj. - „příslušné“ jedné osobě za cestu, kterou loď vykoná z Jope do Tąrslše- (Pře- hnaný jest výklad, že Ion pronajal si sám celou loď, jen aby co nejdrive odplula s nim, nečekajlc na jine cestující, nečekajíc aní, až naloží přichystane zboží! -- „s nimi“ s námořníky na taršíšské lodí. ,

V. 4- „však“ proti úmyslu jonášovu před Hospodinem'uprchnoutí. - „spustil“ - shodil náhle s'výšin, kde podle prostonárodního přírodopisu starovýchodmho byly větry drženy v jakýchsi zásobárnách. Srv. jer 10, 13; 51, 16; Z 134, (135), 7. Jsou Hospodinovi k službám jako poslušní sluhové. Srv Zach 6, 5'; Z 103 (104), 4; 148, 8. jon utíkaje před Hospodinem s pevniny nachází ho na vlnách. (Tertullian). - Lodi hrozilo nebezpečí, ne-li na širém moři, tedy u břehu jąfskeho, kde jest dosud mnoho nebezpečných skalísek, jež působí plavcům starostí.

V. 5» „jím“ námořnikům, které tížilo nebezpečí jako těžký kámen. (Podle Vulg: „aby se odlehčíla od něho“ (loď od nářadí). Plavci byli pohane ze vselíjakých národů nebo Féničane ze všelijakých měst, mohl tedy volatí každý buď Vke. svému bohu národnímu nebo k bohu (baalu) sveho města. Staří mívalí nalpr'ídí nebo zádí lodí modly svých bůžků. Moudr (14, 1)- - „nářadl“ a zboží, Sçlsplše Obilí (3 Král 5, ll; Ez 27, 17; Sk 12, 20. Když bylo vyházeno.zboží do moře nabyla loď menší váhy a menšího ponoru, že mohla po vlnách snaze býtl „zmítáną, ale nesnaze ponořena; možno, že meli plavci také jiný důvod, PTOČ 10d1_“levłl}' - „'byl sestoupil“ již před bouři do podpalubí a zalezl nejspíše mezl zbom; kdyz plavci to zboží vynášelí na palubu, aby je vházeli do moře, nalezlł me“ nímí tvrdě spícího lonáše, oznámili věc kapitánu a ten k němu nyní prícházi Tvrdy spánek za hukotu mořské bouře byl všem nápadný. - Spánek dostavuie se po starostech, po velikém duševním napětí Jonášově. Tvrdý Spánek mohl by znamenatí netečnost národa ísraelského ke všemu hřímání proroků, za- tvrzelost Israele, kterého Jon tu představuje.

.3- „co se poddáváš spánku“, (LXX:) Co chrápeš? - Je známa snaha mnohobožských pohanů neopomenoutí ani jediného, ani neznámeho boha, ktery by se mohl hnévati na člověka. V tomto případě mohl by hněvající se bůh bytí' bůh jonášův, i toho tedy dlužno prositi! - v kapitánu bylo by mozne Vídetí pohanstvo (Nínívany), jež budí svou příkladnou kajícností Israelíty'ze spánku nekajícností. - Je přirozeno, že každý ve svém nebezpečí doufá Více V PomPC Ílüého (JBľ). - Pravděpodobně Jon poslechl výzvy kapitánovy a modlrl se. Spisovatel 0 tom pomlčel, snad proto, aby zdůraznil více nekajícnost a za- tvrzelost Israelítů, jež Jon představoval. .

„ V. “- Když se byli námořníci marně ke svým bohům modlilí, dohadovalí se, jak bylo mezi pohany obyčejem, že bouří a vlnobítí zavinil některý z ních nebo z cestujících, a ten tedy že má za svou vinu pykati, aby netrpěli nevmní s vinnými. Staří se vesměs domnívali, že losy nebo kostkami odpovídá božstvo (Srv. také posvátné osudí u lsraelíů). Viz Jos 7, 14-22 (Achan); 1 Sam 141,112 (Jonatas). Losováno bylo šípy, vloženými do toulu; možno se dohadovatí, ze