nejnovější také někteří katoličtí vykladatelé[1] připouštějí možnost, že jest Jon snad kniha, která má za úkol podati náboženskomravní poučení v rouchu zdánlivě dějepisném, že je to tedy podobenství, nebo jinotaj nebo jiný podobný druh slovesný, který nečiní nároku na to, aby pokládán byl za přísné dějiny.[2]
- ↑ Riessler, Hoonacker, Lesetre, Holzhey, N. Peters, Tobac.
- ↑ Viz výnos papežské biblické komise z v I. sv. str. 10, pozn. 1. Nelze říci, že důkaz, žádaný od řečené komise, byl od jmenovaných katolických kritiků podán. Pokoušejí se jej podati takto: Je-li ta ona kniha přísně dějepisná nebo toliko poučná bez nároků na přísnou dějinnost, jest otázka zpravidla slovesnostní (literární), a nikoli filsofická ani bohoslovecká. Možno se domnívati, že také literární kritika jest povolána, aby tu to otázku v příčině knihy Jon rozřešila, třebaže tu souvisí úzce s otázkami bohosloveckými. Buďto shledá literární kritika, že Jon jest kniha přísně dějepisná a pak bude dlužno přijmouti za skutečné zázraky všecko to, co jest v ní jakožto zázračné vypravováno, nebo vyšetří literární kritika, že Jon nečiní nároku na dějiny, že je to spis toliko po-
knihy o poslání Jonášově, zejména Nahum , který měl skutečně proč se o něm zmíniti, možno věc vysvětliti pozdějším původem knihy Jon (viz níže). — Jiný důvod, který bývá uváděn jest množství zázraků v knížečce vypravovaných. Všecko jest prý v ní zázračné. Neposlušného proroka pronásleduje bouře, los padá hned na pravého vinníka, bouře hned zase ustává, jak byl Jonáš vržen do moře. K záchraně Jonášově jest ihned pohotově veliká ryba, prorok zůstává v břiše jejím živ, ryba jej živého vyvrhuje, zázračný strom vyroste za jeden den; červ a žhavý vítr jest opět pohotově, aby svou zhoubnou činností názorně Jonáše poučil. — Kamenem úrazu jest zejména záchrana Jonášova v břiše veliké ryby. Na to však odpověděl již Aug: „Buď postrádají všecky Boží zázraky hodnověrnosti, anebo není příčiny, proč by právě tento víry nezasluhoval“. — Zázračná záchrana Jonášova v rybě nečiní více potíží nežli některé jiné zázraky biblické, jako na př. záchrana tří jinochů v peci ohnivé, jimž neshořel ani šat (Dan 3) nebo vzkříšení Lazara, který byl již čtyři dny v hrobě a jehož tělo počalo již zahnívati (Jan 11, 39—45) Döller. — Také starší nekatolíci hájili dějinného rázu knížečky Jon. Aby ho uhájili, vykládali rybí zázrak způsobem, který budí dnes útrpný úsměv. Plul prý právě okolo jiný koráb, zvaný „Velká ryba“, a ten vzal Jonáše na palubu a vylodil ho na břeh! — Podle jiných zachránil se prý Jon na hřbetě zvířete, jež plavci zabili a spolu s Jonášem do moře hodili! Nebo Jon padl na delfína, který ho na hřbetě dopravil ke břehu! Nebo zůstal vězeti rybě ve tlamě nebo v hrdle a nikoli v břiše. Nebo Jonáš v rybě zemřel, ale Bůh jej zase prý vzkřísil! Netřeba vyvracet! těchto výkladů, uvedených jen pro jejich výstřednost a zvláštnost (kuriositu). (Döller.)
Jedni mají knihu Jon za volnou povídku s dějinným jádrem, jiní v ní vidí prorockou legendu, jiní poučné vypravování nebo podobenství, nebo jinotaj (allegorii), podle jiných knížečka vypravuje pod vymyšlenými jmény události krále Manase (v prvních dvou hll) a Josiáše (ve druhých dvou hlavách). Podle jiných jsou v knížečce vypravovány náznačné osudy národa israelského: Jonáš, Holub naznačuje národ israelský který i na jiných místech Písma (Ž 54, 7—9 ; 55, 1; 67, 14) bývá připodobňován k holubici; břich ryby znamená prý zajetí babylonské, ve kterém Israel byl zachráněn tím, že byl pohnut k pokání a ze kterého byl za se vyvržen a pod. Takový výklad nechápe, že úmyslem spisovatelovým bylo vylíčiti osobní zážitek prorokův! — Jiným zdá se býti kniha Jon „midraš“ (viz k 2 Par 13, 22), který byl snad původně za 4 Král 14, 27. Jiní tvrdí, že to, co knížečka vypravuje bylo toliko vidění (mnozí středověcí učenci židovští) nebo dokonce jen sen (jiní židovští mistři). Jiní vidí v Jon satiru nebo lidový šprým, jiní dějepisný román nebo pohádkovou novellu, jiní bájku, jiní lidovou pověst nebo dokonce mythos, podobný prý babylonské báji o Oannovi (zachované u Berosa) a Adonis-Tammuzovi nebo (podle jiných) řecké báji o Hesioně a Heraklovi, případně o Andromedě a Perseovi. Jiní hledali podobné báje v Indii jiní v Egyptě, jiní u jiných národů. Všecky pokusy nalézti vnitřní podobnosti knížečky Jon mythům pohanským se zhroutily; nalezeny podobnosti toliko vnější, nikde nenalezena vznešená myšlenka náboženskomravní, kterou jest knížečka Jon provanuta, a kterou vyniká nad pohanské báje jako obloha nebeská nad zemí. (Viz, co bylo řečeno výše o účelu knihy.)
