1. Hrdina knížečky, řečené Jonáš.[1] jest asi stejnojmenný prorok, syn Amati-ův (Amittajův[2] hebr.), pocházející z Get-Heferu,[3] jenž prorokoval, že hranice říše severní budou rozšířeny zase, jako prve bývaly (4 Král 14, 25).[4]
2. Účel knížečky možno vysloviti s Condaminem: Chce poučiti, že prozřetelnost, všemohoucnost a milosrdenství Boží se vztahuje na všecky lidi; i největší nepřátelé Israelovi mohou kajícností dojíti odpuštění.[5]
3. Knížečka Jon nepodobá se tak ani knihám prorockým (na př. Os, Joel, Am, Mich) jako spíše úryvkům z knih dějinnýcn, vypravujícím o Eliášovi a Eliseovi, kteří rovněž pracovali v severní říši (3 Král 17—19; 4 Král 2—13). Knížečka nechce popředně poučovati svými stručnými řečmi, nýbrž událostmi podrobně a malebně vypravovanými. Těmi (událostmi) hlásá pravdu, již jiní proroci vyslovovali řečmi: Ani pohané nejsou tak zatvrzelí jako Židé; oni činí pokání na
- ↑ „Jóná“ znamená „Holub“. Není sice nemožno, že měl prorok jméno ptačí, avšak zdá se pravdě podobnější, že „Jóná“ je staženina z Jóchánán, t. j. Jahve jest milostivý; slul tak (Jona) také otec sv. Petra. Srv. Mt 16, 17; Jan 21, 15. Ve S: z. není jiné osoby, která by slula „Jóná“.
- ↑ Amittaj = Pravdivý (Věrný) jest Hospodin (Jahve).
- ↑ Gath-hachefer = dnešní El mešhed (hodinu severně Nazareta). Srv. Jos 19, 13.
- ↑ On (Jeroboam II., 784—744) dobyl končin Israelových od místa, kudy se jde do Ematu až k Moři pouště, podle řeči Hospodina, Boha Israelova, kterou promluvil skrze služebníka svého Jonáše, syna Amatiova, proroka z Getu, který je v Oferu. Žil tedy Jonáš za panování Jeroboama II. neb aspoň nikoliv dlouho po něm. — Sv. Jer svědčí, že byl za jeho dob hrob Jonášův tam že (v Get-Oferu) ukazován, dodává však také, že podle jiných se narodil a byl pohřben nedaleko Lyddy (Diospolis). Muslim ové ctí hrob Jonášův na zříceninách, rozkládajících se na levém břehu řeky Tigris na východ Mossulu. Není však pochyby, že Jonáš pocházel z říše severní a byl tedy nejspíše pohřben také tam a nikoli v Judsku, tím méně v Assyrii!
- ↑ Knížka bičuje ostře úzkoprsost židovskou, hlásá myšlenku křesťanskou (universalismus lidský proti partikularismu židovskému). Kromě tohoto hlavního poučení proroctví Jonášovo obsahuje také jiné závažné pravdy: Bůh nechce smrti hříšníkovy, ale aby se obrátil a živ byl (Ez 18, 23 32 ; 33, 11). Hrozby Boží nejsou neodvolatelny. — Veliká moc upřímné kajícnosti. — Židé mají hlásati a šířiti mezi pohany spásu, které se jim dostane. — Pokořena má býti židovská zpupnost, zatvrzelost a zášť k pohanům; představitelem těchto nectností je právě Jonáš. — Marno je prorokovi vzpírati se proti Bohu, který ho volá. — Bůh umí použíti také lidských nedokonalostí k tomu, aby došel svých úradků. — Předobraziti Mesiáše (Mt 12, 39); níže pozn. 7.
