Stránka:Bible česká SZ III.pdf/472

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována



12 Lamed
Nevěřili králové země,
žádný obyvatel světa,
že by mohl vtáhnouti protivník, nepřítel
branami jerusalemskými.

III.


13 Mem
(To) pro hříchy proroků jeho
a nepravosti kněží,
kteří v něm vylévali
krev spravedlivých.

14 Nun
Bloudili jako slepí po ulicích,
krví jsouce poskvrněni,
a když nemohli jinak,
zdvihali spodek svého roucha.


15 Samech
„S cesty, poskvrnění!“ volali na ně,
„s cesty, vyhněte se, nedotýkejte se!“
I mezi pohany byli plísněni, budili rozruch,
a lidé říkali: „Nesmí sídlit mezi námi.“

16 Fe
Tvář Hospodinova je rozptýlila,
neshlédá již na ně;
tváři kněží nedbají,
aniž se staršími mají smilování.


17 Ain
Když jsme ještě stáli, chřadly oči naše
touhou po nicotné pomoci;

V. 12. srv. s 4 Král 19, 35; 2 Par 20, 22n; Ž 45, 47; Jer 7, 4n; 21, 13; 26, 8.

V. 13. srv. s Jer 1, 18; 2, 8; 5, 31 a jj. — O prolévání krve viz Jer 2, 34; 19, 4; 22, 17; 26, l5. — „v něm“ = v Jerusalemě (v. 10d).

V. 14. Kněží a proroci (o nichž mluvil v. 13.) bloudili, zaslepeni jsouce svými zločiny a hnáni jsouce šílenou záští proti zbožným, jejichž nevinnou krví se poskvrnili. Ježto se jim všichni vyhýbali jako malomocným, aby se od nich nepošpinili, kněží a proroci zdvihali spodek svých rouch („podolky své“), kde bylo té krve nejvíce, a zahýbali dovnitř jejich cípy, aby tu krev nebylo tolik viděti. — Podle hebr však v. 14cd zní: „takže nikdo nesměl se dotknouti — roucha jejich“ (nechtěl-li se znečistiti).

V. 15ab. Lidé volali na ně jako podle zákona měli volati malomocní (Lv 13, 45). I pohané, mezi něž byli odvedeni do zajetí, vyhýbali se jim, nechtějíce s nimi bydliti (v. 15cd). Jiní jinak. — Zenner přemisťuje, opravuje a překládá v. 13—15. takto:

13 Pro hříchy jejich proroků, pro zločiny jejich kněží
krev jest prolévána mezi nimi,
zbožní (14), když na ulici vkročí,
bývají třísněni krví.
15b Tuláky a poběhlíky se stali, sídlí trvale mezi pohany,
nebudou již pokojně bydlit.
14b Toho, co … nemohli, dotýkají se svým šatem.


15a Zpět nečistí! volají před sebou,
zpět, zpět!
Nedotýkejte se mne!


V. 16. Té potupy dostává se jim dopuštěnim Božím. — „je“ — kněze a proroky… „Tvář“ rozhněvaná. — „rozptýlila je“ mezi pohany, kteří nedbají důstojnosti kněží, ani šedin starců (v. 16cd). — Jiní jinak.

V. 17. srv. s Jer 37, 6n; 2, 18. 36n; 27, 3n; 37, 6. — Místo „dychtivě jsme hleděli“ hebr: „s rozhleden svých jsme vyhlédali“.