Stránka:Bible česká SZ III.pdf/466

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


Žalozpěv třetí

(3, 1—66).

Hořko jest prorokovi, hořko každému zbožnému při pohledu na stav národa (3, 1—18). Prorok s důvěrou připomíná skutky milosrdenství Božího (3, 19—39). Prorok vyslovuje důvěru v Boha pokorným vyznáním viny a prosbou za pomoc (v. 40—66).

Hlava 3.

1 Alef Já jsem (ten) muž, jenž zakusil, co jest bída,
metlou jeho hněvu.
2 Alef Mne zahnal, zavedl do tmy,
ve které není světla.
3 Alef Toliko na mne opět a opět obrací
ruku svou celý den.

4 Beth Učinil, že se scvrkla má kůže i maso,
rozdrtil mi kosti.
5 Beth Nakupil kolem mne, obsypal mne
žlučí a svízelem.
6 Beth Do temnot mne usadil
jako věčně mrtvé.

7 Ghimel Postavil proti mně se všech stran zeď, že nemohu uniknouti,
utáhl mé pouto.
8 Ghimel Ano i když volám a prosím,
nepřipouští modlitby mé.
9 Ghimel Zazdil cesty mé kvádry,
stezky mé vyvrátil.

10 Daleth Byl mi jako medvěd číhající,
jako lev na čekané.

Hl 3. — jest báseň trojnásobně abecední. Viz úvod na str. 444. Tento zpěv jest vrchol celé knihy. Kromě dosavadních dvou osob vystupuje tu třetí: Jeremjáš; řeči jejich jsou více spojeny než byly dosud. (Hl 1n). Hl. 3 nelíči toliko bídy, nevyslovuje pouze příslušné pocity, ale odhaluje význam pohromy v plánu Prozřetelnosti a ukazuje, kterak Israel se podrobuje (nebo má se podrobiti) vůli Nejvyššího. Ježto Jer tu hraje hlavní úlohu a rozvinuje své myšlenky, mohou tyto zpěvy již proto býti zvány právem: „Žalozpěvy Jeremjášovy“ (Zenner). — Jeremjáš zabírá zase asi polovinu celé básně (v. 1—33). „Řečnice“ činí mu námitku (v. 33—38), Jer na ni odpovídá (v. 39—41) poučením, jež starší obracejí ihned na sebe (v. 42—47). Hořekující dceři Sionské (v. 48—51) dodává Jer důvěry (v. 52—58), kterážto slova dcera Sionská obrací hned na sebe (v. 59—66). Tak rozčleňuje hl 3 Zenner; jiné, běžné rozčlenění viz v obsažníku.

V. 1. Neštěstí říše judské, jejího obyvatelstva, jejího veleměsta bylo také neštěstím Jeremjášovym. — Metla hněvu Božího způsobila, že Jer zakusil co je bída.

V. 2. „do tmy“ neštěstí (Is 8, 22; 13, 10; Jer 23, 12. a jj). — „Mne“ zdůrazněno, ježto Jer jest „ten“ muž, jenž zakusil jako nikdo jiný.

V. 3. „obrací ruku“, v níž drží metlu (v. 1.)

V. 4. bývá opravován a překládán: „Nakupil na mne svízel, obsypal (jím) hlavu mou“ (Po Dyserinckovi Zenner i Lauer).

V. 6. Jer jest jako v žaláři, hrobě, v podsvětí (Ž 87, 5—7).

V. 7. „utáhl“ : slovně „ztížil“.

V. 8. Srv. Jer 7, 16.

V. 9. „cesty mé“: snahy uniknouti. Čím více se snaží pouta uvolniti, tím hlouběji zadírají se mu do scvrklého těla. (Job 19, 8).

V. 10a srv. s Os 13, 7; Am 5, 19; Přís 28, 15. — V. 10b srv. s Jer 4, 7; 5, 6; 49, 19. a jj.