radost dal z tebe nepříteli,
zdvihl čelo tvých protivníků.
18Sade Křič srdce jejich k Hospodinu
na zdech Sionské dcery!
Ať jak potok tekou ti slzy
dnem i nocí;
nepopřej si odpočinku, ať neustává
zřítelnice oka tvého!
19Kof Nuže, hlasitě volej v noci,
na počátku každé hlídky,
vylévej jako vodu své srdce
před tváří Páně,
pozdvihuj k němu své ruce
za život svých dětí,
[které hynou hladem
na rozích všech ulic].
20Res (Sion:) „Pohleď, Hospodine, a popatř,
koho jsi tak obral!
Což mají ženy jisti své plody,
děti, jež chovaly ve svých dlaních?
Což má zabit býti ve svatyni Páně
kněz i prorok?
21Sin Leží na zemi venku
chlapec i stařec;
panny mé i mládenci moji
padli mečem;
pobil jsi (je) v den hněvu svého
zbils (je) bez milosti.
22Tau Povolal jsi jako na svátek ty,
kteří by na postrach mi byli, se všech stran;
a nebylo v den Hospodinova hněvu,
kdo by utekl, kdo by zůstal;
ty, jež jsem odchovala a vyživila,
ty můj nepřítel vyhladil.“
V. 18ab bývá všelijak opravován. Lauer čte: „Hlasité křič ku Pánu, panenská dcero Sionská!“ — „jejich“ nelze tedy vztahovati na „nepřátele“ (v. 17ef) nýbrž na zbytky obyvatelstva jerusalemského.
V. 19. Místo „za život“ hynoucích dětí možno také překládati: „ohledem na život“… t. j. aby se Bůh smiloval se zřetelem na bolest, jež stihla rodiče, jimž děti pomřely. — V. 19gh bývá všeobecně pokládán za glosu (Zenner, Lauer).
V. 20. Sion poslechnuv básníka modlí se k Hospodinu; vylévá své srdce, jak mu bylo uloženo ve v. 19 (Knabenbauer). — „koho jsi tak obral“ (jako vinici, Vulg) = „komu jsi tak učinil“ (hebr). Ne cizinci, ale svému národu! Jer 2, 2. — „jež chovaly ve svých dlaních“ = slovně podle Vulg: „dítky na píď dlouhé“ (Mlčoch). — K věci srv. níže 4, 10; Bar 2, 3; Jer 19, 9. —
V. 22ab srv. s Jer 15, 8; 49, 5. — „kteří by na postrach mi byli“ = mé nepřátele.
