kdyžtě vydechují duše
v lůně svých matek“.
13Mem. (Básník:) Komu mám tě přirovnati, komu připodobnit,
Jerusalemská dcero,
s kým tě mám na roveň postaviti, bych tě potěšil,
panenská dcero Sionská?
Jeť jako moře veliká pohroma tvá,
kdož tě zhojí?
14Nun Tvoji proroci vydávali ti za vidění
klam a mam,
neodhalovali tvých nepravostí,
aby tě k pokání vyzývali;
vydávali ti za vidění výroky
na klam, abys vyhnána byla.
15Samech Tleskají nad tebou rukama všichni,
kteří jdou cestou;
sípějí a hlavou pokyvují
nad dcerou Jerusalemskou:
To-li jest — říkají — to město, „koruna krásy“,
rozkoš všeho světa?
16Pe Otvírají na tebe svá ústa
všickni nepřátelé tvoji;
sípějí a skřípějí zuby říkajíce:
„Shltli jsme ji!
Ejhle, toť je den ten, jehož jsme čekali,
dožili jsme se (ho), vidíme (jej)“.
17Ain Učinil Hospodin, na čem byl se ustanovil,
splnil řeč svou,
kterou byl dávno vzkázal,
zkázu seslal bez milosti,
V. 13. Pohroma Jerusalema jest bezpříkladná a nenapravitelná (Jer 30, 12 n). — (Solamen miseris socios habere malorum).
V. 14. „Tvoji“, nikoliv Hospodinovi (Jer 5, 31; 23, 16; 27, 9. 16; 29, 8; Is 30, 10). Místo „aby tě k pokáni vyzývali“ hebr: „aby odvrátili od tebe zajetí“. — Lžiproroci hověli vášním lidu, kryli jeho hříchy, kolébali jej v zaslepenosti a mravní zatvrzelosti; následek toho všeho — zajetí. Ježto ten následek předvídali, působili vědomě k tomu, aby lid byl „vyhnán“ z vlasti. (Jer 27, 10. 15). — Místo „výroky“ možno take překládati: „zatížení“ (Is 13, 1; 14, 28. a jj) t. j. hrozby proroků proti pohanům, jako byla na př. hrozba Hananjášova proti Nabuchodonosorovi (Jet 28, 2. 11).
V. 15. Splnilo se Jer 18, 16; 19, 8. — Škodolibý výsměch podobně jest vysloven Jer 25, 9. 18; 29, 18; 49, 13; 51, 37; Job 16, 5; Ž 21,8; Is 37, 22. — Sionská dcera mívala sebe kdysi za „korunu krásy“, za „rozkoš světa“. (Ž 47, 3). Jako sousední národové sledovali kdysi štěstí Jerusalema se závistí, tak pozorují nyní jeho zkázu se zpupným výskotem, výsměchem s nezkrotitelnou záští a mstivosti (Knabenbauer).
V. 16. „ji“ (dceru Sionskou) nebo „je“ (město Jerus.) — Skřípají zuby šíleným výsměchem (Ž 34, 16; 36, 12; Job 16, 10).
V. 15. „dávno“ (Lv 26, 29n; Dt 28, 36n; 32, 24n;) — „čelo“ = sílu = slovně: „roh“.
