12Lamed (Sion:) „Ó vy všichni, kteří (kolem) jdete cestou,
pohleďte a vizte,
je-li bolest jako bolest má,
neboť jak vinici obral mne
Hospodin — tak byl vyhrožoval —
v den svého horoucího hněvu.
13Mem Metl shůry oheň do mých kostí;
a pokáral mě;
rozestřel síť mým nohám,
na znak mě zvrátil;
učinil, že jsem zpustlá,
celý den žalem mořená.
14Nun Nebyla jsem ušetřena jha mých nepravostí,
ruka jeho upletla je,
vložila je na mou šlji;
zlomena je (tím) síla má;
Hospodin vydal mě do ruky,
pod níž nelze mi vstáti.
15Samech Odňal všecky junáky moje
Hospodin z mého lůna;
ohlásil na mne svátek,
by potřel mé jinochy;
jako v lisu zdeptal Hospodin
pannu, Judovu dceru.
16Ain Proto hořekuji a mé oko
rozplývá se v slzách;
jeť daleko ode mne těšitel,
V. 12.abc klade církev do úst bolestné Bohorodičky. — Po vinobraní bývá na vinici paběrkováno, že nezbude na ní ani zrna; podobně podle Vulg Hospodin dal obrati Jerusalem o všecek majetek jeho. (Jer 49, 9; Abd 5). Podle hebr však 12d třeba přeložiti: „(bolest), která mi učiněna jest.“ — V. 12e přelož podle hebr: „(mně), kterou sevřel Jahve“.
V. 13. Jako oheň, t. j. horečka (v údech) člověka spaluje, ničí, tak oheň zničil dceru Jerusalemskou, její chrám, paláce, domy atd. Ten oheň byl kázeňským („kárným“) prostředkem v rukou Spravedlnosti. — Jako zvěř byli obyvatelé jerusalemští od Chaldů pochytáni. Zvěř osidlem za nohu chycená padá; chtějíc se vyprostiti, trhá sebou, obrací se na znak, vzhůru nohama; podobně činí Judovcí v zajetí.
V. 14. — „jho mých nepravostí“ = jho, tíže trestů za ně. Dlouho to jařmo (tresty) se nedostavovalo, jakoby měl Jerusalem býti jich ušetřen. Avšak nikoliv! — „ruka jeho“ — Hospodinova. — V. l4ab podle hebr: „Přivázala jho mých nepravostí — ruka jeho.“ (jiní jinak.) — „upletla“ provázky, jimiž svazována bývají dřevěná břevna jha. — Jerusalem jest zatížen tak, že sám si pomoci nemůže; potřebuje nezbytně pomoci Boží.
V. 15. Nemůže si pomoci, neboť nemá vojska (= „junáků“). Den zkázy Jerusalema byl pro pohany den neobyčejné slávy, vítězné radosti, kořisti, jásotu, tedy veliký svátek, jaký slaven býval na př. po skončene žni nebo vinobraní. Hrozny bývaly lisovány tím, že je vinař v čeřenu (lisu) nohama vyšlapával (jako bývá šlapáno rozkrouhané zelí). Tak pošlapali Chaldové Jerusalem! (Jer 25, 30; Is 16, 9; 63, 3). — „z mého lůna“ = ze středu města.
V. 16. Nepomůže-li Hospodin, dcera Sionská jistě zahyne; proto vztahuje ruce k Bohu za pomoc neb aspoň za útěchu (v. 17).
