Stránka:Bible česká SZ III.pdf/457

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


všecky brány její jsou pobořeny,
kněžstvo její vzdychá,
panny její špinavé jsou,
ona sama jest hořkostí zdrcena.

5He Hlavou její stal se nepřítel,
odpůrci její zbohatli;
neboť Hospodin (rozsudek) vyřkl nad ní
pro množství nepravostí jejích;
dítky její odehnal do zajetí
mučitel před sebou.

6 Vau Vystěhovala se z dcery Sionské
všecka její krása;
knížata její jsou jako berani,
(kteří) nenašli pastvy;
odešli vysíleni
před tím, jenž hnal je.

7 Zain Zabývá se dcera Jerusalémská vzpomínkami
na dny své tísně a bloudění (svého),
[na všecky své rozkoše, jež mívala
ode dnů dávných]

v kterých se stkvěly zejména čisté panny; cesty, po kterých se braly, zvučely ra dostnými písněmi… Když přišli poutníci do bran města, jak pestrý a čilý život v nich vířil… Ve chrámě kněží a levité v řízách bílých jak sníh konali radostně bohoslužbu, všady plno hudby, zpěvu , tance, tlukotu na ženské bubínky (Is 3, 16 n). Po tom všem jest nyní veta… „špinavé“ byly, ježto na znamení smutku se nemyly, nosily špinavý, nevypraný šat, sypaly si do vlasů prach atd. (Sdc 21, 18n; Jer 31, 13; Ž 67, 26) — „její“ — dcery Jerusalémské. — „ona sama“ — kněžna nad zeměmi (v. 1 e), matka, živitelka národa, zdrcena jest hořkostí vidouc žalostný stav svých dětí. —

V. 5. „Hlavou stal se“ = nabyl vrchu, ona stala se ocasem , patou jeho, ošlapkem (Is 9, 14). — Splnila se hrozba D t 28, 43. — „zbohali“ = mají se dobře (hebr). — „vyřkl“, promluvil = zkrušil, zarmoutil (hebr). — „dítky její“ — na bolest mateřského srdce. Srv. 4 f.

V. 6. Chaldové hnali knížata judská (a s nimi lid) do zajetí jako hladové stádo. — „berani“ (‬ʾélím) podle LXX, Vulg a Arab. pokládá kritika většinou za lepší nežli „ʾajjálím“ (hebr) t. j. jeleni; podle tohoto hnali Chaldové judská knížata do zajetí jako lovci honí hladové jeleny, kteří vysíleni jsouce nedostatkem potravy, stávají se kořistí svých stihatelů. Kdo dává přednost hebrejskému „jeleni“ může mysliti na to, co vypravuje 4 Král 25, 5; Jer 39, 5; 52, 8. (Král Sedekjáš i s družinou polapen byl na útěku k Jerichu a zaveden do hlavního královského stanu Nabuchodonosorova v Rible).

V. 7. „Jerusalem“ = obyvatelstvo jeho ve vyhnanství babylonském. — „tíseň“, pohroma stihla je za jejich „poblouzení“, zejména za modlářství. Podle hebr však vzpomíná „tísně své a bloudění svého“ po cizích zemích. — Co jest v závorce, jest pravděpodobně glosa, rušící myšlenkovou souvislost i pravidelnou stavbu slohy. Každá sloha má šestero stichů, ta to (v. 7) měla by jich osm! Kdo pokládají slova ta za původní, překládají: „Vzpomíná Jerus. za dnů tísně své a zajetí na všecky rozkoše své…“ „{{Prostrkaně|za dnů dávných“, jmenovitě za Davida a Šalomouna. — „lid padal“ zejména když dobyli Chaldové Jerusalem a r. 587. — „na ni“ — dceru Jerusal. — „sobota“ byla den klidu, kdy se nedělalo („neděle“), kdy tedy přestala všecka činnost na poli, ve vinici atd; taková veliká „sobota“, doba mrtva, nečinnosti na roli, v domě zavládla v Palestině a zejména v Jerusalemě, když obyvatelstvo bylo z domů a od rolí, zahrad svých o d vedeno daleko, daleko do ciziny (Lv 26, 34. 43; 2 Par 36, 21.) — Jiní místo „sobotám“ překládají prostě „neštěstí“ (jejímu).