Úvod do Pláče Jeremjášova.
O názvu této knížky viz poznámky před hl 1. na str. 447.
V hebr. bibli jest zařazena do třetí skupiny posvátných knih, do „svatopisů“ (Viz I. sv. str. 715 pozn. 1), za knihou Rut a před Kaz. Proti tomu LXX klade ji za proroctví Jeremjáše, jejž podání pokládá za jejího spisovatele.
Patero zpěvů, ze kterých jest Pláč složen, činí jednolitý celek, který lze rozčleniti ve dva díly. V prvním (hll 1—3) jest zpěv prvý a druhý jakýsi výklad (expositio); zpěv druhý zdůrazňuje všeobecná hlediska národní viny a s větší účelností dokazuje úplnou zkázu města a národa. Ke zpěvu 1 a 2 druží se velmi úzce píseň třetí, zdůrazňující důvod a význam pohromy, právě vylíčené, a vybízející k pokání jakož i k důvěře v Hospodina; je to vrchol celé knihy a závěrek věcného vývoje: starší národa a Sionská dcera přijímají úmysly prorokovy. Další dva zpěvy, t. j. zpěv čtvrtý a pátý (poslední) nejsou nic jiného než lyrický vývoj a hojnější závěr předešlého. Účelná stavba knihy dokazuje, že patero písní činí ucelené literární dílo. Pro tu účelnost a svou důslednou vystupňovanost zabírá Pláč mezi básněmi starozákonnými v ohledu uměleckém vynikající, snad i první místo (Zenner). (Jiní více méně Pláč drobí. Někteří přičítají každý zpěv básníkovi jinému; jiní vidí podobnost ve zpěvu druhém a čtvrtém proti podobnosti zpěvu prvého, třetího a pátého, že stanoví spisovatele dva; jiní pokládají zpěv čtvrtý a pátý za plody slovesné mnohem mladší nežli první tři zpěvy; jiní jinak.)
Pláč neopěvuje smrti krále Josjáše, dlužno jej tedy rozlišovati od žalozpěvu, jmenovaného 2 Par 35, 2. — Pláč Jeremjášův zpívá o pádu Jerusalema, říše Judské r. 587. před Kr., jakož i o smutných následcích toho pádu, jak zcela jasně vysvítá z obsahu. Po porážce krále Josjáše u Magedda r. 608. nebyli Judovci zbaveni svého majetku („dědictví“), nebyli odvedeni do zajetí (1, 3), Jerusalem nedostal se do rukou sveřepého nepřítele, nebyl zpustošen (2, 8 n; 5, 18), chrám jerusalemský nebyl vypálen, znesvěcen (1, 10; 2, 4. 7), nepanoval před tím v obleženém Jerusalemě hlad (1, 19; 2, 19; 4, 4. 10); to vše stalo se teprve za posledních dob krále Sedekjáše. (Viz níže obsažník před každým žalozpěvem a příslušné poznámky k nim.)
