Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1152

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


tu ránu byl si dal, a čety (již) dveřmi se draly, vyběhnuv směle na zeď vrhl sebou zmužile mezi ty čety; 44ty když rychle před padajícím ustoupily, padl na prostředek šíje; 45ještě dýchaje s myslí roznícenou vstal, ačkoliv pak krev z něho velikým tokem se lila, a on těžkými ranami byl zraněn, běže prorazil četu 46a stoje na jakési příkré skále, ačkoliv krev byla již z něho bezmála vytekla, vzav své vnitřnosti oběma rukama hodil je na čety vzývaje panovníka života i ducha, aby mu je zase navrátil. Tak život dokonal.

Hlava 15.1Když pak Nikanor zvěděl, že Juda jest v místech samařskývch, umínil si, že s veškerou mocí v den sobotní svede (s ním) bitvu. 2Židé, kteří byli nuceni s ním táhnouti, pravili: „Nečiň tak zuřivě a ukrutně, ale cti den posvěcený a čest vzdej tomu, který všecko vidí!“ 3Tu onen nešťastnlk se otázal: „jest na nebi mocný, který přikázal světiti den sobotní?“ 4Když oni odpověděli: „je to sám Pán živý, vládce na nebi, který přikázal světiti den sedmý,“ 5řekl onen: „A já jsem vládce na zemi, který poroučím vzíti zbroj a královskou službu konati!“ Avšak nedokázal toho, aby tu vůli vykonal.

6Nikanor tedy pozdvihl se s velikou pýchou a zamýšlel veřejný památník (vítězství) nad Judou postaviti. 7Ale Machabejský vždycky s veškerou nadějí doufal, že mu Bůh přispěje na pomoc. 8A napomínal svých, aby se nebáli příchodu národů, ale majíce v mysli, kolikrát se jim dostalo již pomocí s nebe, aby i nyní doufali, že Všemohoucí dá jim zvítěziti. 9Těše je ze zákona a zproroků, připomínaje jim také bitvy, které byli prve podnikli, dodal jim statečnosti. 10Pozdvihnuv tak mysli jejich poukázal také na věrolomnost pohanů a na porušení přísah. 11Tak ozbrojil každého z nich ne bezpečím štítů nebo kopí, ale útěchou výborných řeči; vypravoval (také) nade vše hodnověrný sen, kterým všecky rozradostnil.

12Zdálo se mu toto: Viděl Oniáše, bývalého velekněze, muže vzorného, dokonalého, skromného v obcování, ukázněného, vážného


V. 45 n. Zbožný, vážený jerusalemský starší se domníval, že za okolností výše vypsaných jest mu nejen dovoleno, ale i záslužno, čestno, vzíti si život. — Svatopisec uvádí tuto mimořádnou událost, svědčící o tom, jak velkodušné stoupence měl tehdy zákon israeíský, avšak úsudku o vnitřní, objektivné hodnotě teto zvláštní sebevraždy nepodává. Srv. smrt sv. Apollonie (9. února), která vskočila do plamenů, na ni přichystaných.

Hl. 15. — V. 1. Místo „mocí“ řecky: „bezpečností“; domníval se, že Židé nebudou ve sváteční den bojovati, že se dají pobít. Nevěděl o tom, na čem po smutných zkušenostech se byli Židé usnesli (1 Mach 2, 41; srv. tamže v. 35—38). (Věděl-li, že se budou brániti, mohl předpokládati, že nebudou přece v sobotu míti do boje tolik chuti a nadšení jako v jiný den.) — „místa samařská“ byly kraje severního Judska, se Samařskem hraničící, kde byla také Adasa (1 Mach 7, 40).

V. 2. Podle řeckého vyzývají Židé Nikanora, aby ctil ten den, který byl prve sám Vševidoucí posvětil a za ctihodný prohlásil. (Gn 2, 3).

V. 5. Srv. kterak mluvil podle 8, 36! — Jak se změnila nálada jeho! — „Nedokázal toho“, ježto Juda ho předběhl a napadl již ve čtvrtek před sobotou! Viz níže.

V. 8 n. Srv. 1 Mach 7, 35. — Těšil je uváděje jim sliby Písma („zákona a proroků“), doklady z Písma, kterak Bůh pomáhal. Srv. 1 Mach 7, 41.

V. 10. Slovo dané zrušil na př. Apollonius (5, 25), Joppané (12, 5), Jamnijští (12, 8); přísahu porušil na př. Antioch (1 Mach 6, 62), Lysiáš (2 Mach 13, 2.)

V. 11. „nade vše hodnověrný“, t. j. od Boha seslaný, rovnající se skutečnému vidění bdícího člověka, klamavá náhoda vyloučena.

V. 12. Oniáš, jmenovaný výše 3, 1. 5; 4, 1.