Judu, úkladníka říše, nástupcem jeho ustanovil. 27Tu král rozlobiv se a nešlechetnými pomluvami toho (člověka) podrážděn byv psal Nikanorovi, že těžce nese přátelskou smlouvu a že poroučí Machabejského svázaného rychle do Antiochie poslati. 28Nikanor zvěděv to zděsil se a těžce to nesl, že má zrušiti smlouvu, ve kterou byli vešli, an jemu ten muž nic zlého neučinil; 29ale že králi odpírati nemohl, vyčkával příležitost, aby rozkaz vykonal. 30Machabejský vida, že Nikanor nemá se k němu (již) tak ochotně (jako prve), ale že při obyklých stycích strozeji se ukazuje, a rozuměje, že ta neochota není z dobrého úmyslu, sebrav něco málo svých skryl se před Nikanorem. 31Ten, když se dověděl, že jej onen muž šlechetně předešel, přišel k přesvatému velechrámu a rozkázal kněžím, kteří (právě) podávali obvyklé oběti, aby mu toho muže vydali. 32Když oni odpřisáhli, že nevědí, kde hledaný jest, vztáhl ruku proti chrámu 33a přisáhl řka: „jestliže mi Judy svázaného nevydáte, srovnám tento dům Boží se zemí, oltář rozkopám a zde chrám zasvětím Bakchovi.“ 34To pověděv odešel. Kněží pak zdvihše ruce k nebi vzývali toho, který vždycky byl obráncem národa jejich, takto: 35„Ty, všech věcí Pane, který ničeho nepotřebuješ, chtěl jsi, aby chrám, tvůj příbytek byl mezi námi. 36Nuže tedy, nejsvětější Pane, původce vší svatosti, zachovej na věky dům tento neposkvrněný, který jest nedávno vyčištěn.“
37Tu byl obžalován u Nikanora jakýsi Raziáš, ze starších jerusalemských, muž milovný města a dobré pověsti, který pro tu lásku otcem Židů nazván byl. 38Ten dlouho před tím, kdy bylo třeba zdržovati se (pohanství), pevně se držel židovství, hotov jsa tělo i duši vydati za setrvání (v něm). 39Nikanor chtěje zřejmě dáti na jevo nenávist svou k Židům poslal pět set vojaků, aby ho jali. 40Domníval se totiž, že chytí-li ho, velmi velikou škodu učiní Židům. 41Když však čety chtěly na dům jeho se obořiti, dveře vylomiti a oheň přiložiti a když ho již bezmála měli, vrazil do sebe meč; 42vyvolil raději velkodušně zemříti nežli se dostati do moci bezbožníkům a snášeti křivdu, rodu svého nehodnou. 43Ježto však ve spěchu ne dosti jistým úderem
jen o Nikanorově nepřátelství; dlužno tedy zprávu 1 Mach doplniti zprávou 2 Mach. — Podle řeckého Alcim vzal ssebou ke králi opis mírové smlouvy, kterou Juda s Nikanorem sjednal.
V. 27 n. jest vysvětlitelno, že Nikanor přišel s nepřátelskými úmysly do Judska (l Mach 7, 26), že však později se s Judou dobře snášel, dokud mu král nepřikázal činiti jinak.
V. 29. „aby rozkaz vykonal“ lstí (řec). Srv. 1 Mach 7, 27—29.
V. 30. Nikanor nemoha lstí se Judy zmocniti, chopil se násilných prostředků, byl však u Kafarsalamy poražen (1 Mach 7, 31 n).
V. 31. Juda Nikanora „šlechetně“ předešel tím, že se mu vyhnul a že zůstal toliko v obraně, že tedy nic zlého proti němu nepodnikal. — Čeho Nikanor dosud nedosáhl lstí ani zbraní, toho snažil se dojíti nyní hrozbami. Co tu jest vypravováno ve vv. 31—36, shoduje se dokonale s 1 Mach 7, 33—38.
V. 33. Srv. výše 6, 7. — Výrok Nikanorův odporuje sice jeho výroku, podanému výše 8, 36. Podobných rozporů a nedůsledností vyskytá se však v lidském životě velmi mnoho, ježto jednou mluvi z člověka vášeň a nálada ta, podruhé ona, jí protivná.
V. 36. Očista chrámu, provedená roku 165, byla dobrodiní Boha nejvýše svatého; kdyby nyní byl chrám zase znečištěn, bylo by to dobrodiní zmařeno.
V. 41 n. „Čety“ vojáků, poslaných, aby ho jali (v. 39). — Vojáci již již zabírali věž, na které Razis byl, již již si otvírali dveře do předsíně a již kázali přinésti oheň a zapáliti dveře.
V. 43 n. Ve spěchu nezasadil si rány smrtelně, ale poranil se toliko. — „na zeď“ věže, ve které byl. — Místo „na prostředek šíje“ lépe na prázdné místo, jež se uvolnilo tim, že vojáci se rozestoupili, aby jim nepadl na hlavy.
