volán od Demetria do rady tázán byl, jakého smýšlení a jakých záměrů jsou Židé. 6Odpověděl: „Ti z Židů, kteří slují Assideové, které vede Juda Machabejský, udržují války, činí rozbroje aniž dopouštějí, aby říše měla pokoj. 7Proto i já oloupen byv o důstojnost rodičů, to jest o velekněžství, přicházlm nyní sem, 8předně z věrné péče o zájmy královy, za druhé pak pro blaho spoluměšťanů (svých); neboť zlobou oněch veškeren národ náš nemálo zbědován jest. 9Prosím, ó králi, přesvědč se o všech těch věcech a učiň opatření pro krajinu i sevřený národ podle rozhlášené laskavosti své ke každému. 10Neboť dokud jest Juda živ, není pokoj v říši možný.“
11Když takové řeči pronesl, také jiní přátelé (královi), kteří Judovi nepřáli, poštvali Demetria. 12Ten poslal ihned Nikanora, správce slonů, do Judska za velitele 13poručiv mu, aby Judu zajal, jeho stoupence rozehnal a Alcima nejvyšším knězem velechrámu ustanovil. 14Tu pohané, kteří před Judou byli se po Judsku rozutekli, přidávali se houfně k Nikanorovi majíce za to, že neštěstí a porážky Židů budou jejich štěstím. 15Židé tedy uslyševše, že Nikanor (na ně) táhne a že pohané se k němu shromažďují, posypavše se zemí prosili toho. který lid na věky svým učinil, aby ho chránil, toho, který svůj majetek nápadnými úkazy opatruje. 16Když pak vůdce rozkázal, ihned se odtud hnuli a srazili se u osady Dessau. 17Šimon, bratr Judův, narazil na Nikanora a náhlým příchodem nepřátel byl přestrašen. 18Avšak Nikanor, který byl slyšel o zmužilosti Judových druhů a o neohrožené mysli, kterou měli ve válkách pro vlast, obával se učiniti rozsudek krví. 19Proto poslal napřed Possidonia, Theodotia a Matiáše, aby mír nabídli a přijali. 20Když byli dlouho o věci rokovali, a když sám vůdce na množství ji vznesl, všech jeden byl smysl — k míru přivoliti. 21Proto ustanovili den, kdy by soukromí mezi sebou jednali; každému přineseno a postaveno bylo křeslo 22jak byl Juda rozkázal, byli na příhodných místech oděnci (rozestaveni), aby snad nepřátelé náhle něco zlého nepodnikli; poté slušně rozmlouvali.
23Nikanor bydlil v Jerusalemě, ale nic nečinil nepravého, ano propustil zástupy vojska, které se byly k němu shromáždily. 24Na Judu byl vždy laskav z té duše; byl muži tomu nakloněn. 25A domluvil mu, aby pojal ženu a zplodil syny. Učinil tedy svatbu a pokojně žili. Žili přátelsky spolu.
26Ale Alcim vida jejich vzájemnou lásku a smlouvy přišel k Demetriovi a pravil, že Nikanor svoluje k nepřátelským podnikům a že
V. 5. O vřelcích „{{Prostrkaně|Assidejských“ víz 1 Mach 2, 42; 7, 13. — Někteří se domnívaji, že tito horlivci byli prvopočátky potomní nábožensko-politické strany národní a demokratické, zvané „fariseove“.
V. 7. Alcim byl ustanoven veleknězem a vladařem politickým v Judsku, byl však té hodnosti zbaven od Judy; viz 1 Mach 7, 20 n. — O rodu Alcimově viz tamže 7, 14.
V. 11 n. „přátelé“ = členové královské (státní) rady (v. 5).
V. 13. „zajal“ a odstranil (řec).
V. 16 n. Dessau jest nejspíše zkomolenina z „Adasy“; u této osady strhla se později rozhodná bitva; viz 1 Mach 7, 40. 45. — Šimon byl přestrašen a počal se kolisati (chvilku).
V. 22. Co sjednal Juda a Nikanor v soukromém rozhovoru, možno vyvozovati z dalšího vypravování.
V. 25 Oženiti se znamenalo vzdáti se vojenského života.
V. 26. Třetí zákrok Alcimův u krále; srv. 1 Mach 7, 5. 25. Viz také výše v. 3 nn. — „nástupcem jeho“ — Alcima, t. j. veleknězem (s mocí také politickou). — O tomto přátelském styku nezmiňuje se 1 Mach 7; tam jest řeč
