Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1149

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Ptolemaidští těžce nesli tu přátelskou smlouvu chtějíce ji ve zlosti zrušiti. 26Tehdy vystoupiv Lysiáš na řečniště vyložil důvody, upokojil lid a vrátil se do Antiochie. Tak se dálo královo tažení a jeho návrat.


3. Vítězství Židů za Demetria I. (Sotera)

(14, 1—15, 37).

Na popud Alcimův posílá Demetrius na Židy Nikanora, který žije zprva v přátelství s Judou (14, 1—25), později však působením Alcimovým se se Židy znepřáteluje, a je pronásleduje (14, 26—15, 5). Juda napomíná své stoupence (15, 6—11), sám jest posilněn zjevem Oniáše a Jeremiáše (15, 12—17). Připraviv všecko (15, 17—19), vzývá Hospodina (l5, 20—24), poráží Nikanora (15, 25—29), hlavu a ruku jeho věší v Jerusalemě (15, 30—37).


Hlava 14. — 1Po třech letech Juda a jeho stoupenci zvěděli, že Demetrius (syn) Seleukův s četným vojskem a s loděmi přistál v přístavě Tripolském a obsadil příhodná místa; 2dále že se zmocnil krajin proti Antiochovi a vůdci jeho Lysiášovi.

3Tu nějaký Alcim, bývalý velekněz, který se dobrovolně byl poskvrnil za času (náboženského) směšování, rozvažuje, že žádným způsobem nebude míti zniku ani k oltáři přístupu, 4přišel léta stého padesátého ke králi Demetriovi nesa jemu zlatou korunu, ratolest palmovou a nad to i haluze (olivová), které se zdály býti z chrámu. V ten den byl (ještě) tiše. 5Ale nabyl přihodného času ke své bezbožnosti, když byv po-


V. 25. Do Ptolemaidy přišel — král (Lysiáš). — Ptolemaidšti záviděli Židům náboženskou svobodu a politickou samosprávu (1 Mach 6, 59).


Hl 14. — V. 1. To tříletí nejlépe jest počítati od r. 149 (výše 13, 1); r. 150 jest rok druhý a rok 151 jest rok třetí (semitský způsob počítání, který zahrnuje do výsledku rok, od něhož počíná, i rok, kterým končí.) — Rok l51 seleukovského letopočtu podle 2 Mach počínal se na podzim roku 162 a končil se podzimem r. 161 před Kr. (Podle 1 Mach rok 151 počínal se jarem 162 a šel až do jara 161.) — Demetrius přistál krátce před 30. září 162 před Kr. — Srv. 1 Mach 7, 1 nn. — „zvěděli“, ježto došla jich pověst, poněkud zkreslená. Demetrius totiž přistál v Tripoli jen s několika druhy a teprve tam shromáždil veliké vojsko; pověst z toho učinila zprávu, že s velikým vojskem a lodstvem již přistál. — Tripolis splynulo ze tři osad (Byblu, Aradu a Sidonu), odtud jméno jeho (Tříměstí). Dnes sluje Tarabulus.

V. 2. Viz o tom více 1 Mach 7, 2—4.

V. 3. Alcim pokusil se dvakráte Judu u krále očerniti (1 Mach 7, 5. 25); oba tyto pokusy splývaji tu (2 Mach 14, 3 nn) v pokus jeden; tím bylo možno spisovateli 2 Mach vynechati to, co popisuje 1 Mach 7, 8—22, aniž porušil souvislost svého vypravování. Obě knihy souhlasně dokazují, že výsledek zákroku Alcmiova bylo poslání Nikanorovo (1 Mach 7, 26 nn; 2 Mach 14, 12 nn). — Tak Kugler, který řadí události tu vypravované v tomto časovém postupu:

  1. Srážka u Dessau (2 Mach 14, 16 n).
  2. Zastavení nepřátelství, mír, přátelské styky Nikanora s Judou v Jerusalemě (2 Mach 14, 18—25).
  3. Alcim obžaloval proto Nikanora u krále Demetria, který kázal Judu spoutaného dopraviti do Antiochie (2 Mach 14, 26 n).
  4. Nikanor se podrobuje králi a snaží se lstí Judy se zmocniti (2 Mach 14, 28 n).
  5. Juda zpozorovav nebezpečí odešel se svými z Jerusalema (tamže v. 30).
  6. Nikanor snažil se nyní násilím dojíti cíle, byl však poražen u Kafarsalamy (1 Mach 7, 31 n).
  7. Nikanor přitáhl do Jerusalema; žádá vydati Judu, sice že zle naloží s chrámem (1 Mach 7, 33—38; 2 Mach 14, 31—36). —

Alcim byl se dobrovolně poskvrnil tim, že přijímal a šířil pohanské zvyky za dob Antiocha IV. Když nabyl Juda, horlitel o náboženskou ryzost, vrchu, viděl, že se nestane veleknězem, proto snažil se Judu očerniti, vliv jeho zlomiti a přízeň královu si zjednati.

V. 4. O zlaté koruně (věnci) srv. 1 Mach 10, 29; o palmové ratolesti tamže 13, 37. — Obě podává Alcim králi na znamení, že politické úřady národa židovského vzdávají mu hold a vyznávají své poddanství. — Olivovými haluzemi projevovali svou oddanost sluhové svatyně. — Místo r. 150 podle řeckého: 151. Viz výše k 14, 1. — Spisovatel 2 Mach má tu na zřeteli popředně žalobu, o které mluví také 1 Mach 7, 25.