Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1149

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Ptolemaidští těžce nesli tu přátelskou smlouvu chtějíce ji ve zlosti zrušiti. 26Tehdy vystoupiv Lysiáš na řečniště vyložil důvody, upokojil lid a vrátil se do Antiochie. Tak se dálo královo tažení a jeho návrat.


3. Vítězství Židů za Demetria I. (Sotera)

(14, 1—15, 37).

Na popud Alcimův posílá Demetrius na Židy Nikanora, který žije zprva v přátelství s Judou (14, 1—25), později však působením Alcimovým se se Židy znepřáteluje, a je pronásleduje (14, 26—15, 5). Juda napomíná své stoupence (15, 6—11), sám jest posilněn zjevem Oniáše a Jeremiáše (15, 12—17). Připraviv všecko (15, 17—19), vzývá Hospodina (l5, 20—24), poráží Nikanora (15, 25—29), hlavu a ruku jeho věší v Jerusalemě (15, 30—37).


Hlava 14. — 1Po třech letech Juda a jeho stoupenci zvěděli, že Demetrius (syn) Seleukův s četným vojskem a s loděmi přistál v přístavě Tripolském a obsadil příhodná místa; 2dále že se zmocnil krajin proti Antiochovi a vůdci jeho Lysiášovi.

3Tu nějaký Alcim, bývalý velekněz, který se dobrovolně byl poskvrnil za času (náboženského) směšování, rozvažuje, že žádným způsobem nebude míti zniku ani k oltáři přístupu, 4přišel léta stého padesátého ke králi Demetriovi nesa jemu zlatou korunu, ratolest palmovou a nad to i haluze (olivová), které se zdály býti z chrámu. V ten den byl (ještě) tiše. 5Ale nabyl přihodného času ke své bezbožnosti, když byv po-


V. 25. Do Ptolemaidy přišel — král (Lysiáš). — Ptolemaidšti záviděli Židům náboženskou svobodu a politickou samosprávu (1 Mach 6, 59).


Hl 14. — V. 1. To tříletí nejlépe jest počítati od r. 149 (výše 13, 1); r. 150 jest rok druhý a rok 151 jest rok třetí (semitský způsob počítání, který zahrnuje do výsledku rok, od něhož počíná, i rok, kterým končí.) — Rok l51 seleukovského letopočtu podle 2 Mach počínal se na podzim roku 162 a končil se podzimem r. 161 před Kr. (Podle 1 Mach rok 151 počínal se jarem 162 a šel až do jara 161.) — Demetrius přistál krátce před 30. září 162 před Kr. — Srv. 1 Mach 7, 1 nn. — „zvěděli“, ježto došla jich pověst, poněkud zkreslená. Demetrius totiž přistál v Tripoli jen s několika druhy a teprve tam shromáždil veliké vojsko; pověst z toho učinila zprávu, že s velikým vojskem a lodstvem již přistál. — Tripolis splynulo ze tři osad (Byblu, Aradu a Sidonu), odtud jméno jeho (Tříměstí). Dnes sluje Tarabulus.

V. 2. Viz o tom více 1 Mach 7, 2—4.

V. 3. Alcim pokusil se dvakráte Judu u krále očerniti (1 Mach 7, 5. 25); oba tyto pokusy splývaji tu (2 Mach 14, 3 nn) v pokus jeden; tím bylo možno spisovateli 2 Mach vynechati to, co popisuje 1 Mach 7, 8—22, aniž porušil souvislost svého vypravování. Obě knihy souhlasně dokazují, že výsledek zákroku Alcmiova bylo poslání Nikanorovo (1 Mach 7, 26 nn; 2 Mach 14, 12 nn). — Tak Kugler, který řadí události tu vypravované v tomto časovém postupu:

  1. Srážka u Dessau (2 Mach 14, 16 n).
  2. Zastavení nepřátelství, mír, přátelské styky Nikanora s Judou v Jerusalemě (2 Mach 14, 18—25).
  3. Alcim obžaloval proto Nikanora u krále Demetria, který kázal Judu spoutaného dopraviti do Antiochie (2 Mach 14, 26 n).
  4. Nikanor se podrobuje králi a snaží se lstí Judy se zmocniti (2 Mach 14, 28 n).
  5. Juda zpozorovav nebezpečí odešel se svými z Jerusalema (tamže v. 30).
  6. Nikanor snažil se nyní násilím dojíti cíle, byl však poražen u Kafarsalamy (1 Mach 7, 31 n).
  7. Nikanor přitáhl do Jerusalema; žádá vydati Judu, sice že zle naloží s chrámem (1 Mach 7, 33—38; 2 Mach 14, 31—36). —

Alcim byl se dobrovolně poskvrnil tim, že přijímal a šířil pohanské zvyky za dob Antiocha IV. Když nabyl Juda, horlitel o náboženskou ryzost, vrchu, viděl, že se nestane veleknězem, proto snažil se Judu očerniti, vliv jeho zlomiti a přízeň královu si zjednati.

V. 4. O zlaté koruně (věnci) srv. 1 Mach 10, 29; o palmové ratolesti tamže 13, 37. — Obě podává Alcim králi na znamení, že politické úřady národa židovského vzdávají mu hold a vyznávají své poddanství. — Olivovými haluzemi projevovali svou oddanost sluhové svatyně. — Místo r. 150 podle řeckého: 151. Viz výše k 14, 1. — Spisovatel 2 Mach má tu na zřeteli popředně žalobu, o které mluví také 1 Mach 7, 25.