Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1147

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

ručník a správce říše, maje s sebou sto deset tisíc pěších, pět tisic jezdců, dvacet dva slony a tři sta vozů s kosami.

3Přimísil se mezi ně i Menelaus; s velikou lstí naléhal na Antiocha, ne pro blaho vlasti, ale doufaje, že (zase) nabude svých hodností. 4Ale král králů vzbudil hněv Antiochův proti bezbožníkovi; a když ho Lysiáš přesvědčil, že on jest příčina všeho zlého, rozkázal hned na tom místě ho jíti a zabíti podle místního obyčeje. 5Byla tam totiž věž padesát loket (vysoká), plná všudy nahromaděného popela; s té bylo viděti do hlubiny. 6Odtud rozkázal toho svatokrádce do popela svrci; všichni ho strkali na smrt. 7Podle takového zákona dlužno bylo zemříti Menelaovi, přestupníku zákona, a ani zemi nesměl být odevzdán. 8A to vším právem: poněvadž totiž byl mnoho hříchů proti oltáři spáchal, jehož oheň i popel byl svatý, on (také) k smrti popelem odsouzen byl.

9Ale král s nezkrocenou zuřivostí táhl, aby se ukázal Židům horším nežli byl otec jeho. 10Když to Juda zvěděl, rozkázal lidu, aby dnem i nocí vzýval Pána, aby jako vždycky tak i nyní pomohl těm, 11kteří se obávali, by nebyli zbaveni zákona, vlasti a svatého chrámu; dále by nedopouštěl, aby lid, který si nedávno maličko oddechl, opět rouhavým pohanům byl poddán. 12Když tedy všichni spolu to činili a prosili od Pána milosrdenství s pláčem a s posty tři dny ležíce na zemi, napomenul je Juda, aby se připravili. 13Sám pak se staršími se uradil, že prve nežli král s vojskem vtrhne do Judska a dobude města, vytáhnou a poručí soudu Páně konec té věci. 14Poručiv tedy


počínal se večer dne 21. září r. 164 a končil se večer dne 10. září r. 163 před Kr. (Kugler.) — O tomto posledním zápase Judově s Lysiášem a Antiochem V., který se odehrával v červenci-srpnu r. 163 před Kr., vypravuje také 1 Mach 6, 18—63. — Tam (6, 20) jmenován jest rok 150 letopočtu seleukovského, což není s rokem 149 zde uvedeným v rozporu, ježto spisovatel 1 Mach počíná rok o šest měsíců dříve, t. j. od 1. nisanu; srv. úvod na str. 1041. — Proč se dal král zase do války proti Židům, vykládá 1 Mach 6, 20—27; srv. níže v. 3. — Chtěl zajisté také pomstít porážku, kterou způsobil Juda Timotejovi (2 Mach 12).

V. 2. Zpráva, kterou dostal Juda a lid jeho (v. 1), udávala veliké číslice vojska, vedeného od Lysiáše proti Judsku (110.000 pěších, 5300 jezdců (řec.) atd.

V. 3. Menelaus (viz výše 4, 25 n; 5, 15) byl z těch, o kterých mluví 1 Mach 6, 22 n. — Byl svých hodností, zejména velekněžství zbaven, když byl Juda chrám a bohoslužbu v něm obnovil. — „naléhal na Antiocha“, t. j. štval ho do války. Srv. 1 Mach 6, 24 n. — O úřadech Menelaových srv. výše 4, 10. 27. — Menelaus pole 2 Mach 11, 29. 32. vyjednával s Lysiášem a se Židy na jaře r. 164 před Kr.; toto štvaní do války (v. 3) však dlužno klásti do roku 163 před Kr.! (Kugler.) — Ostatně jest možno, že to, co je tu vypravováno o odsouzeni nebo aspoň o popravé Menelaově, sběhlo se teprve po válce, jak svědčí Josef Flavius (Starož. XII. 9, 7).

V. 4. Podle řeckého byl Menelaus odveden do Beree (dnešní Aleppo) východně od hlavního města Antiochie a tam dal ho král popraviti způsobem v Berei obvyklým, který v. 5 nn popisuje.

V. 5 n. není jasný. Podle řeckého bylo na té věži kolo nebo něco podobného, které bývalo se zločincem roztáčeno, snad proto, aby letěl dolů do popela opisuje v letu ještě ve vzduchu kruhy; ještě když dopadl na zemi, na vrstvu popela, měl v sobě síly točivé, že rozvířil (žhavý?) popel a zavrtal se do něho (?).

V. 7 n. Srv. výše 4, 32. 39.

V. 9. Toho roku bylo králi teprve 13 roků (viz výše k 11, 23.) byl v rukou poručníka svého Lysiáše; co je tu přičítáno králi, patří vlastně Lysiášovi; nezkrocený vztek atd. — Srv. 1 Mach 6, 19 n.

V. 14. „pro měšťany“, aby si své věci mohli sami spravovati (samosprávu). — O Modinu viz 1 Mach 2, 1; 9, 19. — O tom 1 Mach 6, 32 mlčí. — Podle řeckého zabil jich v ležení 2000!