Hlava 12. — 1Když se ty smlouvy staly, Lysiáš jel ke králi, Židé pak obírali se orbou. 2Avšak ti, kteří (tam) byli zůstali, Timotej a Apollonius, syn Genneův, dále Jeronym a Demofon a kromě těch Nikanor, vladař Cypru, nedali jim v tichosti a v pokoji žíti.
3Tehdy Joppští spáchali takovouto nešlechetnost: 4prosili Židy, se kterými bydlili, aby se ženami a s dětmi vstoupili na loďky, které byli připravili, jakoby nic zlého proti nim nezamýšleli; 4to se stalo všeobecným usnešením města. Když i oni svolili a pro pokoj žádného podezření neměli, když na hlubinu přišli, utopili jich neméně než dvě stě. 5Juda, když zvěděl o tomto ukrutenství na lidu národa svého provedeném, dal příkaz svým stoupencům a vzývaje Boha, spravedlivého soudce, 6táhl na vrahy (svých) bratří; v noci zažehl přístav, spálil loďky a ty, kteří od ohně utekli, mečem pobil. 7Když to tak udělal, odtrhl chtěje se zase vrátit a všecky Joppany vykořenit.
8Když zvěděl, že i jamnijští totéž chtějí učiniti Židům, kteří s nimi bydlili, 9napadl v noci i jamnijské a zažehl přístav s loďmi, takže záři od ohně bylo viděti v jerusalemě dvě stě čtyřicet honů daleko.
10Když byli odtud odtrhli devět honů táhnouce proti Timotejovi, napadli ho Arabové, pět tisic mužů (pěších) a pět set jezdců. 11Když se (jim) v prudké bitvě s pomocí Boží šťastně vedlo, ostatek přemožených Arabů prosil, aby jim Juda podal pravici slibujíce, že (jim) poskytnou pastvy a výhody i v jiných věcech. 12Juda maje za to, že v pravdě ve mnohých věcech užitečni budou, slíbil pokoj; oni pak přijavše pravici odešli do svých stanů.
13Poté napadl také pevné město, mosty a zdmi hrazené, v němž byly zástupy všelijakých národů, jež slulo Kasfin. 14Obyvatelé jeho
Hl. 12. — V. 1. „ty smlouvy“, o kterých byla řeč 11, 14 n. — Zatím co bylo jednáno dále (srv. čtyři listiny 11, 16—38) Židé se věnovali svému mírovému zaměstnání.
V. 2. Velitelé syrských posádek rušili Židy na svůj vrub v jejich zaměstnání — O Timotejovi srv. 1 Mach 5, 11. 34. — Apollonia Gennajova dlužno lišiti od jiných Apolloniů; srv. výše 3, 5; 4, 21; 1 Mach 10, 69. Nikanor tento („vladař Cypru“) byl jiný než Nikanor Patroklův (8, 9; 14, 12) — Ježto Cypr podléhal krátkou dobu Antiochovi IV., mohl tam míti svého guvernéra, a tím mohl býti Nikanor. Možno však také, že řecké „Kypriarchés“ jest pouhý titul. — Co si dovolili pohané, spoléhající se na vojenské posádky syrské, ukazují v. 3—9. Tento úryvek, který nemá souvztažné zprávy v 1 Mach, dlužno časově položiti před to, co vypravuje 1 Mach 12, 9—15.
V. 4. „žádného podezření neměli“ a také neprojevili; kdyby byli pozvání odmítli, byli by porušili „pokoj“, ve kterém chtěli s pohanskými spoluobčany v Joppe býti živi.
V. 6. Z přístavu. který hořel, mnozí utekli se na lodi, doufajíce, že se jim podaří po moři uniknouti; ty Juda kázal pobíti.
V. 7. „Když to tak udělal“ místo lepšího řeckého: „ježto však místo bylo zavřeno“, t. j. protože Joppe byla na souši pevnost, která nyní byla zavřela své brány, a protože Juda nebyl na oblehání ani připraven ani na ně času neměl dostávaje Jobovy zprávy odjinud (1 Mach 5, 9 nn) odložil oblehání mesta na jinou, příhodnější dobu.
V. 8 n. O Jamnii viz 1 Mach 4, 15. — Byla dvě města toho jména, jedno při moři s přístavem, o kterém jest řeč tuto, a druhé od moře dále.
V. 10. „proti Timotejovi“ do Zajordání, o které výpravě více níže ve v. 13 nn podáno bude. — Ježto Juda táhl do Zajordání, možno se domnívati, že ke srážce s Araby (beduiny) došlo na cestě z Jamnie k brodům jordánským (u Jericha). — Táhli nejspíše z Jamnie po cestě do Lyddy, odtud do Jerusalema a z Jerusalema dále k Jerichu. — Oni beduini kočovali na Šefele (rovině přímořské na jih Joppe).
V. 13—45. zdají se býti souvztažnými s 1 Mach 5, 16—68. — Proto i Kasfin byvá ztotožňován s Kasforem 1 Mach 5, 26. — a tento s dnešním Mu-
