Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1138

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Hlava 10. — 1Machabejský a stoupencí jeho, an je Pán ochraňoval, dobyli zase chrámu i města; 2oltáře, kterých byli cizinci po ulicích nastavěli, jakož i modlářské chrámy zbořili. 3Poté vyčistili chrám, udělali oltář jiný a vykřesavše oheň z kamenů, dávajících jiskry obětovali po dvou letech oběti a položili (zase) kadidlo, lampy a předkladné chleby. 4Ty věci učinivše padli na zemi a prosili Pána, aby již neupadali v takové neštěstí; ale, kdyby i kdy hřešili, aby od něho milostivěji pokáráni byli, avšak nebyli vydávání cizím a rouhavým lidem. 5Přihodilo se pak, že téhož dne, kdy chrám od cizinců poskvrněn byl, byl vyčištěn — dvacátého pátého dne měslce kasleu. 6S veselím slavili osm dnů jako slavnost stánků rozpomínajíce se, že před krátkým časem slavný den stánků na horách a v jeskyních jako zvířata byli slavili. 7Pročež nosili hůlky, břečtanem ovinuté, listnaté ratolesti a palmové haluze ke cti toho, který jim dal šťastně vyčistit místo jeho. 8Uložili pak obecním usnešením a ustanovením všemu národu židovskému, aby každý rok slavil tyto dny. 9Takový byl konec života Antiocha, jenž slul Slavný.


2. Vítězství Židů za panování Antiocha V. (Eupatora)

10, 10—13, 26.

Válka proti Edomcům (l0, 10—23). Timotej poražen (10, 24—38). Lysiáš poražen (11, 1—12). Eupator dovoluje Židům, aby žili podle svých zákonů (11, 13—15). List Lysiášův Židům ([[#11:16|11, 16—21). List králův Lysiášovi (11, 22—26). List králův Židům (11, 27—38). List Římanů Židům (11, 34—38). Juda bojuje proti městu Joppe (12, 1—7), proti Jamnii (12, 8 n), proti Arabům a městu Kasfin (12, 10—16) proti Timotejovi (12, 17—25), proti Karnionu a Efronu (12, 26—31) proti Edomcům (12, 32-37). Juda obětuje za mrtvé (12, 38—46). Bídná smrt Menelaova (13, 1—8). Třetí výprava Lysiášova (13, 9—26).


10Nyní vypravovati budeme o událostech za Eupatora, syna bezbožného Antiocha; neštěstí, která se dála za válek, zkrátka podáme. 11Ten tedy ujav království ustanovil správcem říše nějakého Lysiáše, velitele vojska ve Fénicii a Syrii. 12Ptolemeus totiž, příjmím Macer,


Hl. 10. Kam dlužno 10, 1—9. Časově zařaditi, viz k 8, 36.

V. 2n. O oltářich srv. 1 Mach 1, 58. — O svatyních modlářských srv. tamže 1, 50; 2 Mach 1, 15. — O očištění chrámu viz také 1 Mach 4, 42 n; o jiném oltáři tamže v. 47. — „po dvou letech“ bojů Judových, vedených v letech 166 a 165 před Kr. — Srv. 1 Mach 1, 57; 4, 52; 2, 70. — 2 Mach 4, 23; 14, 1. — Vykřesali oheň z kamene, aby to byl oheň nový, ne všední. — (Srv. všelijaké způsoby, jak staří si opatřovali posvátný oheň: soustředěním paprsků slunečních v zrcadle atd.) — O znovuzřízení oltáře kadidlového srv. 1 Mach 4, 49. — Srv. dále 1 Mach l, 23.

V. 5 n. Srv. 1 Mach 4, 54. — Slavnost stánků v horách byli nuceni slaviti Židé, kteří nebyli zaměstnání ve vojsku proti Lysiášovi bojujícímu (1 Mach 4, 28—35).

V. 7. Srv. Lv 23, 40; 1 Mach 4, 59.

V. 9. je závěrek ke zprávě o Antiochově smrti, může býti však také pokládán za závěrek posledních dvou let jeho života, za kterých „skončila“ nezdarem všecka jeho činnost proti národu Božímu. Zahynul bídně ne jen král „Slavný“, ale i dílo jeho!


V. 10 n. Eupator, t. j. Antioch V. byl spoluvladařem svého otce již od r. 174. Prve než onemocnělý Antioch IV. Lysiáše sesadil, Lysiáš ještě v únoru roku 164 přiměl Antiocha V. k tomu, že se ujal vlády říše jakožto princ-regent a Lysiáše ustanovil správcem říše (Kugler). O Lysiáši srv. 1 Mach 3, 32 n. — Byl ustanoven velitelem vojenským v Célesyrii a ve Fénicii (tedy i v Palestině), ježto dosavadní držitel tohoto vojenského úřadu Ptolemeus (8, 8) se otrávil.