učiní; 16také svatý chrám, který prve vyloupil, že nejlepšími dary ozdobí, posvátné nářadí že rozmnoží a náklady potřebné na oběti ze svých důchodů že dodávati bude; 17nad to i Židem že se stane, že zchodí všecka místa země a moc Boží že bude hlásati.
18Ale když bolesti nepřestávaly — byltě na něho spravedlivý Boží soud dolehl — zoufaje napsal Židům list, jakýsi odpros tohoto obsahu:
„19Nejlepším občanům, Židům, mnoho pozdravů (vzkazuje) a zdrávi a šťastni aby byli (přeje) král a velitel Antioch. 20Dobře-li se máte vy a synové vaši, a dějí-li se všecky věci podle přání vašeho, vzdáváme (Bohu) největší díky. 21Já sice nemocen jsem, na vás však dobrotivě pamatuji. Na svém návratu z Persie těžkou nemocí byv zachvácen za potřebné jsem soudil, abych se staral o obecné dobro. 22Nezoufám o sobě, ale naději velikou mám, že z té nemoci vyjdu. 23Maje však na zřeteli, že i otec můj za oněch časů, kdy v hořejších zemích vedl vojsko, ukázal, kdo má býti nástupcem jeho v panování, 24aby obyvatelstvo této země — kdyby se příhodilo něco proti očekávání, nebo kdyby bylo co těžkého oznámeno — vědouc, komu jest zanechána vláda, nezakusilo zmatku; 25uvažuje dále, že okolní mocnářové a sousedé (říše mé) číhají na vhodnou chvíli, a čekají, co se sběhne: ustanovil jsem svého syna Antiocha králem; toho jsem častokráte odjížděje do hořejších království mnohým z vás poroučel a jemu jsem psal také přiložený list. 26Proto vás prosím a žádám, abyste pamatovali na dobrodiní všem a každému zvláště prokázaná a každý aby zachoval věrnost mně i synu mému. 27Doufám totiž, že on mírně a vlídně (s vámi) nakládati bude a že následuje mých úmyslů i přítelem vám bude.“
28Tak ten vrah a rouhač hrozně trpě, tak jak sám s jinými nakládal, v cizině na horách bídnou smrtí život dokonal. 29Filip, který byl spolu s ním vychován, pohřbil tělo jeho a obávaje se Antiochova syna odešel k Ptolemeovi Filometorovi do Egypta.
V. 20. Římští konsulové psávali z provincií senátu: „Máte-li se dobře vy a mají-li se dobře děti vaše, dobře jest; já aspoň a vojsko máme se dobře.“ — Antioch rád napodoboval římské obyčeje. — Možno, že i titul „král a velitel“ jest napodobenina římského titulu „Konsul a velitel“.
V. 23. Otec Antiochův byl Antioch III. (Veliký), který podnikl také výpravu do Elymaidy, jak vypravují Justin, Diodor Sicilský a Strabo.
V. 24. „něco proti očekávání“ — smrt králova. — „obtíž“ byla by na př. vzpoura některé krajiny. — Jest velmi pravdě podobno, že Antioch III. vydávaje se na výpravu do „hořejších krajin“ ustanovil syna svého Seleuka Filopatora správcem říše nebo již prve ho prohlásil za svého spoluvladaře; v tomto í v onom případě bylo postaráno o jeho nástupce, kdyby na výpravě zahynul. — Kugler dokazuje z klínopisných pramenů, že Seleukos IV. nastoupil jakožto spoluvladař otce svého Antiocha III. mezi 21/2 dubnem a 6/7 červnem r. 188 před Kr.
V. 25. „co se sběhne“ — až král umře. — Do „horních krajin“ Antioch III. táhl také tehdy, když se proti němu byli vzbouřili Malloťané. Viz 4, 30 n. Knabenbauer.
V. 29. O Filipovi viz 1 Mach 6, l4. 55n. — Filip uchýlil se do Egypta teprve potom, když byl od Lysiáše v Antiochii obležen nebo když Lysiáš Antiochie dobyl (1 Mach 6, 63) t j. v září nebo v říjnu roku 163 před Kr. (Kugler.) — Kdyby byl tento list králův si smyslil Žid, oddaný víře svých otců, byl by do něho zajisté pojal, co bylo výše vypravováno (v. 12—17); nebyl by uvedl v listě, že má král ještě naději, kdyžtě ve v. 18. jest řečeno, že naděje nemá. (v. 18.)
