upomínal; — 28jemu totiž příslušelo vybírati dávky — proto byli oba povolání ke králi. 29Menelaus sesazen byl s kněžství a na jeho místo nastoupil Lysimachus, jeho bratr; Sostratus pak stal se vladařem na Cypru.
30Když se tyto věci dály, přihodilo se, že se Tarsané a Mallané vzbouřili, protože Antiochidě, ženině králově, darem dáni byli. 31Proto král spěšně přišel, aby je upokojil; zanechal za svého náměstka Andronika, jednoho ze své družiny, 32Menelaus, domnívaje se, že nabyl příhodné chvíle, ukradl některé zlaté nádoby z chrámu a daroval je Andronikovi; jiné rozprodal do Tyru a po okolních městech. 33Oniáš, nabyv o tom jistých zpráv, káral ho, sám jsa na bezpečném místě, patřícím Antiochii vedle Dafne. 34Proto Menelaus přistoupiv k Andronikovi žádal ho, aby Oniáše zabil. Ten přišel tedy k Oniášoví, podáním pravice a přísahou — ačkoli byl jemu podezřelý — přemluvil ho, aby z bezpečného místa vyšel a hned ho zabil nestydě se práva. 35Pro tu příčinu netoliko Židé, ale i jiní národové se hněvali těžce nesouce vraždu nespravedlivou na takovém muži spáchanou. 36Když pak se král navrátíl z míst cilicijských, přistoupíli k němu Židé antiochijští a spolu i Řekové, stěžujíce sobě na nespravedlívou smrt Oniášovu. 37Tu Antioch zarmoutiv se srdečně pro Oniáše a hnut byv soustrastí ronil slzy, vzpomínaje na sebekázeň a umírněnost mrtvého. 38A rozpáliv se v mysli kázal Andronika svléci ze šarlatu, po všem městě kolem voditi a na témže místě, kde byl nad Oniášem bezbožnost spáchal, toho svatovraha života zbaviti; tak mu Pán hodným trestem odplatil.
39Když však Lysimachus na radu Menelaovu v chrámě byl mnoho pokradl, a když se ta věc roznesla, srotil se lid proti Lysimachovi; — drahně zlata bylo již tehdy vynešeno — 40když se tedy zástupy zdvihly a mysli hněvem naplněny byly, Lysimachus ozbrojiv asi tři tisíce mužů počal nespravedlivě užívati moci, maje vůdcem jakéhos Tyranna se-
V. 29. podle řeckého zní: „Menelaus zanechal jakožto zástupce v úřadě velekněžském bratra svého Lysimacha, Sostrates pak Krata, vladaře na Cypru.“ - Neznámo, zdali „vladaře“ bývalého nebo potomního; patřiltě Cypr Egyptu, Antioch IV. jej zabral toliko na krátký čas roku 168. — Možno, že odpadl Sostratus od Ptolemeovců a přidal se k Seleukovcům jako Ptolemeus Macer (níže 10, 12).
V. 30. Tarsus a Mallus města v Cilicii. — „věnná“ města královnina.
V. 33. „bezpečné místo“ byl veliký háj, který poskytoval právo útočištné (asylu), ježto v něm byla svatyně Apollina a Diany; Dafne bylo podměstí Antiochie, oddělené od města řekou Orontem; podle Strabona měl onen háj v obvodu 80 honů. Oniáš použil práva, které místo skýtalo, aniž tím vyznal, že Apollo a Diana jsou skutečně bytosti božské.
V. 34 „přistoupil k Andronikovi“ vzav si ho stranou; vážil podle všeho cestu do hlavního a sídelního královského města (Antiochie), kde sídlil králův zástupce (Andronikus). — Menelaus chtěl Oniáše sprovoditi se světa, aby snad král ho nepovolal zase za velekněze, kdyby Menelaus slíbených peněz neplatil. — Andronik přišel k Oniášovi „byv přemluven, aby užil lsti“ (řec). Přemluvil ho, jak zřejmo, Menelaus. — Oniáš sice nedůvěřoval slibům a přísahám, věc zdála se mu býti podezřelá, přece však dal si říci a opustil obvod háje.
V. 38. Nositi šarlat bylo veliké vyznamenání; srv. 1 Mach 10, 62. 64; 11, 58. — Podle řeckého kázal mu i jiný šat strhnouti.
V. 39. „pokradl a po městě rozprodal“ (řec) — „na radu“ a ve prospěch Menelaův. — „zlata“ = zlatých nádob. — „lid“ zejména venkovský (Knabenbauer).
V. 40. Místo „Tyranna“ jiné rukopisy mají „Aurana“.
