Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1124

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


ve všem podobni býti se snažili stali se jim nepřáteli a zhoubci. 17Proti zákonu Božímu totiž činiti nebývá bez trestu; však to potomní čas ukáže.

18Když pak byly v Tyru konány pětileté zápasy, kterých se účastnil i král, 19poslal nešlechetný Jason z Jerusalema bezbožníky, aby donesli tři sta dvoudrachem střlbra na oběť ke cti Herkulově; ti, kteří je byli přinesli žádali však (sami), aby nebyly vydány na oběti, protože by to nebylo slušno, ale aby byly obráceny na jiné výdaje. 20Bylo to tedy ustanoveno od zasílatele na oběti Herkulovi, ale pro přítomné (posly) bylo to dáno na lodi o třech řadách vesel.

21Když pak poslán byl do Egypta Apollonius, syn Mnesteův, protože nastoupil na trůn král Ptolemeus Filometor, Antioch poznav, že nepřeje zájmům jeho království, a staraje se o své vlastní dobro, vydal se na cestu, přišel do Joppe a odtud do Jerusalema. 22Byl slavně přijat od Jasona a od města; všel tam ve světle pochodní a za radostných výkřiků; odtud pak obrátil se s vojskem do Fénicie.

23Po třech letech poslal Jason Menelaa, bratra svrchu jmenovaného Šimona, aby donesl peníze králi a o věcech potřebných odpověď přinesl. 24Ale on zalíbil se králi, když byl se vydával za velmože a převedl velekněžství sám na sebe nadsadiv nad Jasona tři sta hřiven stříbra. 25Přijav od krále příkazy přišel (zase do Jerusalema) člověk nic hodného kněžství na sobě nemající, ale plný zuřivosti ukrutného tyrana a vzteku líté šelmy. 26Tak byl Jason, který byl vlastního bratra obelstil, sám také oklamán; byl z něho poběhllk do země Amoňanů vyhnaný. 27Menelaus pak obdržel sice vladařství, avšak o peníze, králi slíbené, nic se nestaral, ač ho Sostratus, který byl velitelem hradu,


V. 17. srv. s Sdc 2, 11—18; 3, 8—10 a jj.

V. 18 n. „pětileté“, t. j. konané každý čtvrtý rok; roky her byly počítány za první a poslední (pátý); srv. hry Olympské. — Ti „bezbožníci měli měšťanské právo antiochijské. — Místo „bezbožníky“ dlužno čísti: „diváky“ (řec.), tedy zástupce města Jerusalema. — Podle řeckého poslal 300 drachem; attická drachma měla 4,366 gramů stříbra. Ježto 390 drachem zdá se býti některým peníz malý, dávána byvá přednost rukopisům (19, 62, 64, 93, Syr), které mají 3.300 drachem.

V. 20. Podle zprávy Arrianovy o řešených zápasech byly pořádány ke cti Herkulově (Melkartově) v Tyru slavnosti lodní; zdá se, že Jasonův peníz byl obrácen na ozdobu těch lodí.

V. 21. Ptolemeus Filometor „nastoupil na trůn“ r. 173 před Kristem, když dosáhl 14 let; před tím vládli za ného poručnici Euleus a Leneus. — Apollonius byl asi poslán, aby jménem Antiocha IV. Ptolemeovi k samostatné vládě blahopřál a při té příležitosti zvěděl, jakou politiku bude mladistvý král pěstovati. Dověděl se, že se směr egyptské politiky bude příčiti zájmům království Antiochova. Antioch III. (Veliký) totiž vdávaje dceru svou Kleopatru za Ptolemea V. (Epifana) slíbil, že jí dá za věno Célesyrii, ke které patřila tehdy také Fénicie a Palestina. Slíbil, ale slibu nikdy nedostál, Célesyrie nevydal. Apollonius Mnesteúv (jiný než Apollonius jmenovaný výše 3, 5 7.) upozornil Antiocha IV., že král a bývalí poručnici jeho budou si své právo vymáhati zbraněmi. Proto, aby nemohli Egypťané vyloditi vojsko v Joppe, odebrav se do tohoto přístavu učinil přiměřená opatření. — Do Jerusalema přibyl nejspíše proto, aby si zajistil židovskou pomoc ve válce s Egyptem.

V. 23. „Po třech letech“ od té doby, co se domohl velekněžství (v. 10). Tedy r. 172 před Kr. — „svrchu jmenovaného“: 3, 4n; 4, 1. — Pocházel tedy i Menelaus z kmene Benjamin!

V. 24. Menelaus hrál si na velmože, který má veliký vliv u svého národa chválil krále do očí a tím si ho naklonil.

V. 26. Srv. níže 5, 5—10,

V. 27. „hradu“ jerusalemského.